125461–125520 z 155789 Autoři
Jean Meslier (1)
Jean Meslier byl francouzský katolický kněz a ateistický filozof. Jean Meslier se narodil v roce 1664 ve vesnici Mazerny, která leží asi 20 km jižně od města Charleville-Mézières. Jeho otec byl domácím tkalcem. Po absolvování bohosloveckého semináře v Remeši se stal roku 1688 farářem v Châlons-sur-Marne . V roce 1689 byl ustanoven farářem v obci Étrépigny, která se rozkládá asi 11 km jižně od města Charleville-Mézières. Vesnice Étrépigny měla v té době přibližně 150 obyvatel, převážně rolníků, a Meslierovi byla svěřena péče i o farníky sousední obce Balaives-et-Butz. Do roku 1711 žil poklidně a bez konfliktů se světskou i církevní vrchností a plnil svědomitě své povinnosti. V dalších letech si však znepřátelil arcibiskupa v Remeši, který o Meslierovi napsal: „Je nevzdělaný, domýšlivý, velmi umíněný a neústupný..., plete se do věcí, kterým nerozumí..." V roce 1716 začínají jeho konflikty se šlechticem Antoinem de Touilly, který byl pánem vesnice Étrépigny. Proti panu de Touilly vystoupil Meslier s obviněním, že krutě zachází se sedláky, a z kazatelny káral jeho chování. Pan de Touilly si stěžoval arcibiskupovi a obvinil Mesliera, že zanedbává své povinnosti. Při slyšení u arcibiskupa Meslier přečetl předem napsanou ironickou řeč proti šlechtě. Byl potrestán jednoměsíční izolací v remešském semináři. V posledních letech svého života plnil Meslier své kněžské povinnosti zřejmě již jen s krajní nechutí. Ve své Závěti o tom píše: „Byl jsem nicméně nucen poučovat vás o vašem náboženství a alespoň někdy vám o něm promluvit, abych na oko splnil svou povinnost, kterou jsem na sebe vzal jako farář vaší farnosti. A přitom mě velmi trápila nepříjemná nutnost jednat a mluvit úplně proti svým názorům a sám vás udržovat v hloupých omylech a nesmyslných pověrách, které jsem nenáviděl, odsuzoval a z duše si ošklivil." Meslier žil na venkově a neměl téměř žádn...
Více od autora
Jean Marquès-Rivière (1)
Francouzksý spisovatel a žurnalista zabývající se tibetským budhismem.
Více od autora
Jean Marie Leclair (1)
Francouzský hudební skladatel, houslista, choreograf, tanečník a baletní mistr.
Více od autora
Jean Lacroix (1)
Jean Lacroix byl francouzský filozof. Studoval právo na Katolické univerzitě v Lyonu, poté filozofii v Grenoblu, kde byl žákem Jacquese Chevaliera, a na Sorbonně, kde byl žákem Léona Brunschvicga. Od roku 1927 byl Lacroix profesorem filozofie v Chalon-sur-Saône, poté učil v Lons-le-Saunier, Bourg-en-Bresse a Dijonu. V roce 1932 založil spolu s filozofem Emmanuelem Mounierem revue Esprit. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Lacroix na francouzské Wikipedii.
Více od autora
Jean Jaurès (1)
Jean Louis Jaurès byl francouzský filosof, historik a politik, reformní socialista a odpůrce války. Kvůli tomu byl těsně před vypuknutím první světové války zavražděn. Patří mezi zakladatele francouzské sociální demokracie. Pocházel z měšťanské republikánské rodiny a mezi jeho příbuznými byli dva admirálové. Byl skvělým studentem a v roce 1878 byl mezi přijatými na prestižní École normale supérieure první před H. Bergsonem. V roce 1881 získal učitelskou aprobaci , učil na gymnáziu v Albi a roku 1883 se stal v Toulouse docentem filosofie. V roce 1885 byl poprvé zvolen do parlamentu jako republikán, po skončení mandátu se vrátil ke svému učitelskému povolání. Roku 1891 promoval ve filosofii latinskou prací „První kořeny německého socialismu u Luthera, Kanta, Fichta a Hegela“. Angažoval se v místní politice a roku 1892 se zastal stávkujících horníků v Carnaux, proti nimž bylo nasazeno 1500 vojáků. Vláda, která měla rozhodnout, zda majitel dolu smí propustit jejich předáka, se pod tlakem veřejnosti přiklonila také na stranu stávkujících a majitel dolů markýz de Solages se vzdal svého poslaneckého mandátu. Na jeho místo byl zvolen právě Jaurès, který se mezitím přiklonil k reformnímu socialismu. V letech 1893-1914 byl pak levicovým poslancem parlamentu. Osvědčil se jako vynikající řečník a zasazoval se za revizi Dreyfusova procesu. Roku 1902 byl mezi zakladateli Francouzské socialistické strany a spolu s Aristide Briandem založil noviny L'Humanité, které redigoval a které vycházejí dodnes. 1905 patřil k zakladatelům francouzské sekce dělnické internacionály, jejímž se stal předsedou. Jako zásadní stoupenec lidských práv a svobod odmítal revoluční marxismus a dostal se tak do konfliktu s radikály. Jako přesvědčený demokrat a pacifista se stavěl proti kolonialismu a válce a naléhal na vládu, aby se snažila s Německem dohodnout. Vyslou...
Více od autora
Jean Jaques Rousseau (1)
Jean-Jacques Rousseau byl francouzský filozof a preromantický spisovatel ženevského původu. Jeho dílo ovlivnilo francouzskou revoluci i následující vývoj kolektivistických teorií. Podstatou jeho učení bylo, že lidé se rodí dobří a kazí se teprve vinou společnosti. Volal po návratu k přírodě a k lidské přirozenosti, kterou spatřoval v absenci novodobých dějin, jež člověka uvrhly do okovů konvencí a nesmyslných řádů. Věnoval se také pedagogice. Narodil se jako druhý syn Isaaca Rousseaua, hodináře po vzoru otce i děda, a Suzanne Rousseauové, rozené Bernardové, rovněž dcery hodináře. Matka zemřela 7. července 1712, devět dní po jeho narození a otec ho roku 1722 poslal k pastoru Lambercierovi v Bossey . Jeho vzdělání spočívalo pouze v četbě kalvinistických kázání a Plutarchových Životopisů. V roce 1724 ho otec dal do učení k notáři a v roce 1725 k ryteckému mistru. Jeho otec se znovu oženil v roce 1726. 14. března 1728 Jean-Jacques ve věku patnácti let protestantskou Ženevu opustil. Farář města Confignon ho na květnou neděli přivedl k paní Françoise-Louise de Warens , která dva roky předtím konvertovala ke katolictví. Ujala se ho; Rousseau jí přezdíval maman . Pod jejím vlivem se vydal do Turína, kde 23. dubna konvertoval ke katolictví. Následujícího roku se vrátil do Charmettes k Françoise-Louise de Warens. V roce 1730 cestoval pěšky až do Neuchâtelu, kde se učil hudbě. V roce 1732 získal místo hudebního mistra v Chambéry. V roce 1734 se pak stal intendantem paní de Warens a ona jeho milenkou. U ní v roce 1739 napsal svou první skladbu: Sad paní baronky de Warens. V Paříži v roce 1741 neúspěšně předložil Akademii svůj vynález nového notového zápisu; kromě toho se zde seznámil s Denisem Diderotem a Madame d'Épinay. V letech 1743–4 působil jako tajemník francouzského velvyslance v Benátkách, o jejichž republikánsk...
Více od autora
Jean Innes (1)
Britská spisovatelka, publikující i pod řadou pseudonymů: Rowena Summers, Sally Blake, Rachel Moore a Jodi Nicol.
Více od autora
Jean Hatzfeld (1)
Francouzský vysokoškolský pedagog archeologie, helenista, překladatel z řečtiny do francouzštiny.
Více od autora
Jean Georges Noverre (1)
Jean-Georges Noverre byl francouzský tanečník a baletní mistr, který je obecně považován za tvůrce žánru ballet d'action, předchůdce narativních baletů 19. století. Jeho narozeniny jsou nyní slaveny jako Mezinárodní den tance. Již jako mladý vystupoval Noverre v Paříži v Opéra-Comique, ve Fontainebleau, v Berlíně před Fridrichem II. a jeho bratrem Jindřichem Pruským, dále v Drážďanech a Štrasburku. V roce 1747 se přestěhoval do Štrasburku, kde zůstal až do roku 1750, než se přestěhoval do Lyonu. V roce 1751 složil pro Marseille své první velké dílo Les Fêtes Chinoises . V Paříži bylo pak uvedeno v roce 1754 s velkým ohlasem. V roce 1755 byl Noverre pozván Garrickem do Londýna, kde zůstal dva roky. V letech 1758 až 1760 Noverre nastudoval několik baletů v Lyonu a vydal své Lettres sur la danse et les ballets . V tomto období začala revoluce baletního umění, kterou zahájil Noverre. Před Noverrem byly balety velké podívané, které se zaměřovaly hlavně na propracované kostýmy a scenérie, ale nikoli na fyzický a emocionální projev tanečníků. Poté Noverre až do roku 1774 pracoval pro vévodu Karla Evžena Württemberského a později pro rakouskou císařovnu Marií Terezií. V roce 1776 byl na žádost královny Marie Antoinetty jmenován baletním mistrem pařížské Opery. Na jaře roku 1776 se vrátil do Vídně, aby tam nastudoval balety, ale v červnu 1776 se vrátil zpět do Paříže. Znovu obdržel své předchozí místo, ale pak ho francouzská revoluce ožebračila. Zemřel 19. října 1810 v Saint-Germain-en-Laye. Mezi Noverrovy přátele patřili Voltaire, Mozart, Fridrich Veliký a David Garrick . Balety, na které byl nejvíce hrdý, byly La Toilette de Vénus, Les Jalousies du sérail, L'Amour corsaire a Le Jaloux sans rival. Kromě Lettres sur la danse napsal Noverre Observations sur la construction d'une nouvelle salle de l'Opéra ; Lettres sur...
Více od autora
Jean François Six (1)
Francouzský teolog a historik. Publikace v oblastech: římskokatolická církev; pastorální teologie.
Více od autora
Jean Elleinstein (1)
Francouzský historik, zabývá se sovětskou historií a politikou, profesor marxistických studií.
Více od autora
Jean Dubuffet (1)
Jean Philippe Arthur Dubuffet byl francouzský malíř a sochař. Jeho dílo je řazeno k informelu, tašismu či patafyzice. Kolem roku 1948 měl blízko k francouzským surrealistům, ale hnutí opustil. Ovlivněn knihou psychiatra Hanse Prinzhorna definoval tzv. art brut, k němuž se i hlásil a obrazy řazené k tomuto směru také sbíral . Své obrazy a skulptury vytvářel z polystyrénu, betonu, lávy, textilu, kůže, uschlých větví a jednou dokonce i z motýlích křídel. Psal též ceněné eseje a teoretické práce o umění, pokoušel se komponovat i hudbu.
Více od autora
Jean Diwo (1)
Francouzský spisovatel a publicista.Vystudoval žurnalistiku na Sorbonně.Pracoval jako novinář listu Paris Match.
Více od autora
Jean Delumeau (1)
Jean Delumeau byl francouzský historik, specializovaný na dějiny křesťanství, především na období raného novověku.
Více od autora