Vladimír Levora , byl grafik a malíř, zakladatel galerie na hradě Klenová, hrdina, který za druhé světové války bojoval v československé armádě na východní frontě, v 50. letech politický vězeň komunistického režimu. Vladimír Levora vystudoval plzeňskou reálku a začal studovat na Pedagogické fakultě v Plzni, kde se zapojil do odbojové skupiny. Po jejím prozrazení uprchl v červenci 1939 z Plzně přes Beskydy do Polska. V Katovicích čekal na vízum a poté na transport do Anglie, kam měl přes Gdyni 6. září 1939 odjet. Po vypuknutí války 1. září musela skupina emigrantů přes území Polska prchat až do Lucku a po sovětském vpádu dorazili k Rovnu, na sovětské území. Zde se se dvěma kamarády oddělil od skupiny a Levora začal pracovat jako učitel ve volyňské vesnici Novošulka u města Horochiv. Po nějaké době začaly v národnostně různorodém kraji masové přesuny obyvatelstva. Okolní německé vesnice byly odsunovány na území Německé říše, Němci odcházeli dobrovolně. Když začalo NKVD s vysídlováním polských obyvatel na Sibiř a čistilo se pásmo 500 km podél hranic od nesovětského obyvatelstva, pokusil se se dvěma kamarády odejít ze země. Nedaleko hranic byl ale udán, zadržen sovětskými pohraničníky a při výslechu tvrdil, že utíkají před Hitlerem ze zakarpatska do SSSR, protože „z ráje pracujících se neutíká“. Předpokládali, že budou deportováni ven ze sovětského území. Byli však převezeni do vnitrozemí do města Stanislavov.. Ve vězení v Poltavě se dozvěděl, že je odsouzený podle paragrafu 81 za „nedovolené překročení hranic“ na tři roky do lágru ve Vorkutě. Zde zpočátku pracoval v uhelném dole, ale později díky svému výtvarnému nadání začal pracovat jako kreslič propagačních plakátů. Vězněm byl až do roku 1942, kdy byli občané Československa amnestováni. Dne 9. prosince 1942 byl v Buzuluku zapsán do 1. československého polního praporu, se kterým se jako příslušník kulometné roty zúčastnil bitvy u Sokolova[3... Zdroj: wikipedia.org