Vladimír Kolátor byl divadelní režisér, dramaturg, autor a překladatel, divadelní a filmový kritik, historik, kameraman, také jeden z nejvýznamnějších činovníků meziválečného československého hnutí sexuálních menšin. Pocházel z rodiny Jana Kolátora , obchodníka, starosty Břevnova a jeho manželky Anny Tylleové. Studoval na malostranském gymnáziu a po maturitě na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1935 . Docházel však i na fakultu filozofickou. Vystřídal různá divadelní angažmá: Jako kameraman se ve 30. letech podílel na čtyřech filmech: Na přelomu 30. a 40. let byl jedním z předních beletristů a mluvčím skupiny Aktivisté. V roce 1939 vydal román Vzdušné vidiny z prostředí kolem zbirožského zámku, který byl na zadní stránce opatřen poznámkou o zamýšleném filmovém zpracování . Vydal překlady japonské poezie Japonské písně lásky a Písně Dálného východu . Napsal biografické publikace o soudobém divadelníkovi Vladimíru Gamzovi a o jedné z vůdčích osobností českého divadla 19. století Janu Nepomuku Štěpánkovi . Psal také divadelní hry: jednoaktovku Návštěva nebo operetní libreto Jana. V letech 1931–1933 působil jako filmový a divadelní kritik a referent v literárně-kulturním týdeníku Čin. Byl však orientován spíše pravicově, takže se s levicověji orientovanou redakcí rozešel. Přispíval i do celé řady dalších periodik: České Slovo, Index, Kino, Národní listy, Národní Osvobození, Národní politika, Polední List, Jeviště, Čes. divadlo, Naše divadlo, Úboj, Zlín, Živá tvorba. Od podzimu 1932 se po Josefu Hladkém stal vedoucím redaktorem časopisu Nový hlas, v jehož čele zůstal až do jeho konce v roce 1934. Oproti zakladatelům původního Hlasu, bratřím Černým, kteří se soustředili zejména na psaní proti § 129 trestního zákona, se redakce pod Kolátorovým vedením zaměřoval... Zdroj: wikipedia.org