Svatý Jan z Damašku byl byzantský teolog a mnich. Narodil se a vyrostl v Damašku v Sýrii a zemřel v klášteře sv. Sávy v Palestině . V roce 1890 ho papež Lev XIII. prohlásil učitelem církve. Některé křesťanské církve jej uznávají jako svatého a jeho svátek slaví 4. prosince. Pocházel ze zámožné syrské křesťanské rodiny , otec byl vysokým úředníkem u dvora damašského chalífy Abd al-Malika. Když bylo Janovi 23 let, jeho otec hledal nějakého křesťanského učitele, který by dal dobré vzdělání jeho dětem. Zdroje uvádějí, že zatímco trávil Jan svůj čas na tržišti, otec se setkal s mnoha zajatci, již byli zajati při válečných výbojích proti pobřeží Itálie. Jeden z nich, sicilský mnich jménem Kosmas, jej zaujal svoji velikou znalostí a moudrostí. Janův otec zařídil jeho propuštění a jmenoval jej instruktorem svého syna. Jan u mnicha Kosmy získal vynikající vzdělání v oblasti astronomie, práva, filozofie, hudby a teologie. Podle zápisků jeho biografa se brzy rovnal Diofantovi v algebře a Euklidovi v geometrii. Jan převzal po svém otci úřad. Když za byzantského císaře Lva III. vypukl spor o uctívání ikon, napsal tři traktáty, v nichž proti císařskému zákazu obhajoval užívání svatých obrazů v křesťanském kultu. Užitečnost zobrazování argumentoval Kristovou inkarnací: V Ježíši Kristu se Bůh stal člověkem. Ten, který je nehmotný, na sebe vzal hmotné tělo, a proto může být zobrazován. Přestože byl mimo dosah císařské moci, jeho pozice u dvora se stala neudržitelnou, a proto se v roce 730 rozhodl vstoupit do kláštera Mar Saba na západním břehu Mrtvého Moře. Přijal kněžské svěcení a věnoval se teologii. Napsal řadu pojednání o asketickém životě, komentáře k Pavlovým epištolám a množství hymnů, z nichž některé dodnes užívá byzan... Zdroj: wikipedia.org