Český knihovník a vydavatel samizdatové literatury. Je signatářem Charty 77 a pozdějším zakladatelem a ředitelem knihovny samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti. Je autorem nebo spoluautorem několika publikací o exilové literatuře. Za socialistické diktatury byl nucet pracovat v dělnických profesích, například jako topič či zedník. Od roku 1978 se začal věnovat vydávání samizdatové literatury a v jeho edici Popelnice postupně vyšlo na 130 režimem zakázaných knih. První jím vydaná knížka byl Seifertův Morový sloup. Právě na základě knih z edice Popelnice Jiří Gruntorád po sametové revoluci vybudoval knihovnu Libri prohibiti, ochraňující a zpřístupňující největší sbírku zakázaných a exilových knih, dokumentů, časopisů a dalších materiálů v Česku. Knihovna byla veřejnosti otevřena v roce 1990. Poté, co se stal signatářem Charty 77, následovalo dvojnásobné věznění. Nejprve byl odsouzen na tři měsíce za nedovolené držení zbraně a nedlouho po propuštění ho čekalo druhé uvěznění, tentokrát na čtyři roky za podvracení republiky . Roky 1981–1983 tak strávil ve věznici v Minkovicích, kde vězni v těžkých podmínkách pracovali pro výrobce bižuterie Preciosa. Následujících čtrnáct měsíců byl vězněn ve Valdicích. Po propuštění žil další tři roky v režimu tzv. ochranného dohledu. V září 2006, společně s dalšími minkovickými vězňi – Vladimírem Hučínem a Jiřím Wolfem, obvinil tehdejšího dozorce a pozdějšího komunistického poslance Josefa Vondrušku, že je nepřiměřeně agresivně trestal. Soud s Josefem Vondruškou stále probíhá. Po vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů byl jmenován členem jeho vědecké rady. Vědeckou radu oputil nedlouho poté, co byl novým ředitelem ústavu jmenován Jiří Pernes . Dne 22. listopadu 2010 byl ředitelem Danielem Hermanem jmenován členem nového Poradního kolegia ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.(zdroj životopisu: cs.wiki... Zdroj: databazeknih.cz