Svatý Benedikt z Nursie byl katolický mnich, zakladatel západního mnišství. Podle tradice je autorem tzv. Benediktovy řehole a podle legendy sepsané papežem Řehořem I. Velikým založil okolo roku 529 klášter na Montecassinu ve střední Itálii. Benediktova řehole se časem za podpory papeže i císaře rozšířila po celé Evropě. Později s nástupem nových reformních směrů, jako jsou například cisterciáci, se pro původní mnichy vžilo označení benediktini . Vznikl tak Řád svatého Benedikta – nejstarší mnišský řád západního křesťanství. Benedikt byl prohlášen za svatého v roce 1220. Jeho svátek se slaví 11. července. V roce 1964 jej papež Pavel VI. prohlásil za patrona Evropy. Relikvie sv. Benedikta jsou uchovávány od roku 660 v kryptě opatského kostela v Saint-Benoît-sur-Loire a v Germigny-des-Prés ve Francii, poblíž Orléans. Benediktův život se ohraničuje roky 470–547. Narodil se v Nursii ve střední Itálii v měšťanské rodině. Rok jeho narození je pouhou domněnkou. Údajů o jeho životě není mnoho a obecně se uznávají dva prameny k jeho životu. Prvním je dílo papeže Řehoře Velikého Dialogy . Je dílem hagiografickým, znázorňuje tedy Benedikta jako světce a tvůrce 40 zázraků. Nejsou zde zmíněny žádné chronologické mezníky. Neexistuje ani soudobý zdroj potvrzující Řehořovu zprávu. Navíc je pravdivost příběhů kvůli hagiografické povaze díla zpochybňována. Druhým zdrojem informací o Benediktově životě je jeho řehole. V Řehořových Dialozích se dočteme následující: Benedikt byl poslán do Říma, aby tam studoval svobodná umění. Zklamání ze zhýralého života velkoměsta jej ale zahnalo do 30 km vzdáleného Enfide. Když mu bylo asi 20 let, uchýlil se do samoty v Subiaku v Sabinských vrších, kde žil 3 roky. Chlebem ho zásoboval mnich Romanus z blízkého kláštera a poučoval jej o praktickém naplňování askeze. Mniši z komunity ve Vicovaru ho požádali, aby se stal jejich opatem. Souhlasil, ale vrátil se do Subiaka poté, co mniši odmítli ... Zdroj: wikipedia.org