Wenzel Jaksch
Ztracené vesnice, opuštění lidé : reportáže z českého pohraničí 1924-1928

Wenzel Jaksch

Wenzel Jaksch byl sudetoněmecký sociálně-demokratický politik. Jméno Wenzel obdržel po otci. Jako čtrnáctiletý Jaksch opustil školu a pracoval jako sezónní dělník na stavbě ve Vídni. Vyšší vzdělání mu zůstalo zapovězeno. V dnešním vídeňském okrsku Ottakring se roku 1910 vyučil zedníkem a připojil se ke spolku mladých dělníků. Od roku 1913 byl činný jako člen a funkcionář sociálně demokratické mládeže. V letech 1917 až 1918 nastoupil vojenskou službu u 29. zeměbraneckého pluku jako muniční dělník. V první světové válce byl těžce zraněn. Po válce pracoval jako novinář pro německou Sociální demokracii v Československu. 1920 až 1921 zastával funkci tajemníka Ústředního svazu německých malorolníků a domkářů se sídlem v Teplicích . 1921 až 1924 redaktor Volkszeitung v Chomutově. Od roku 1924 byl redaktorem v Praze vydávaného deníku „Sozialdemokrat“ Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR . V témže roce byl zvolen do předsednictva strany DSAP. Na sklonku třicátých let se Jaksch dostal do opozice vůči předsedovi strany, kterého kritizoval pro přílišnou pasivitu vůči expanzi Henleinovy SdP a prosazoval tzv. Volkssozialismus , který měl obnovit popularitu sociální demokracie mezi sudetskými Němci. V Sudetoněmecké straně viděl překážku pro dohodu Němců s pražskou vládou a varoval, že „Hitlerovo Německo, sedmdesátimilionová říše s mocnou propagandou, se sudetským Němcům jeví v kouzelném hávu národního osvoboditele.“ V březnu 1938 byl na sjezdu strany zvolen předsedou DSAP, během několika měsíců zbývajících do tzv. mnichovské krize už však nestihl prokázat životaschopnost své koncepce. Po invazi německých nacistických vojsk do své vlasti musel coby sociální demokrat emigrovat. Nejprve se uchýlil do Polska, po vypuknutí druhé světové války do Londýna, kde se přidal k sociálně-demokratickému společenství věrných. Zde od ro...