Marie Majerová
Zpívající Čína

1954 | Nakladatelství Československý spisovatel

Z dlouhých bojů a nelidského utrpení se zrodila nová Čína. O tétouzemi, jak ji poznala při zájezdu naší kulturní delegace, píše národní umělkyně Marie Majerová v knize "Zpívající Čína" někde formou reportáže, vyprávění, dopisu nebo črty, plných poesie, ale přitom realistických a pravdivých. Monolog spisovatelky Cchao-M…ing nám ukáže její růst a přeměnu a objasní nové úkoly spisovatelů mladé Číny. Přednáška hlavního sekretáře místní vlády v Kantonu vysvětlí odlišný vývoj nové čínské společnosti - z polofeudálního státu k socialismu - a proto i jiný ráz třídního boje. Z vyprávění dcery kompradora, která si náhle uvědomuje všechnu nespravedlnost starého řádu a třídní a národnostní rozdíly a hlásí se za členku Svazu novodemokratické mládeže, a z vyprávění textilačky-údernice pochopíme úžasný převrat, který 1. říjen 1949 přinesl čísnké ženě. Autorka je okouzlena čínským malířstvím, těmi výtvarnými básněmi plnými reality, a čínskou krajinou, která se jí při jízdě vlakem promítá jako sen. Ještě o mnoha jiných krásných lidech nám vypráví: o účastnici Dalekého pochodu, o mladém studentu na stavbě přehrady, o skromném hrdinovi dobrovolníku z Koreje, o rikšech, o vysoké kultuře čínského stolování, o pionýrech, avantgardě a naději Nové Číny, o oslavě čtvrtéhou výročí prohlášení Čínské lidové republiky s Mao Ce-tungem na tribuně, s vojenskou přehlídkou a se šťastnými lidmi. Doby koloniálního a feudálního útlaku se už nemohou vrátit, imperialismus v Číně svou úlohu navždy dohrál. A proto celá Čína zpívá. Z dlouhých bojů a nelidského utrpení se zrodila nová Čína. O tétouzemi, jak ji poznala při zájezdu naší kulturní delegace, píše národní umělkyně Marie Majerová v knize "Zpívající Čína" někde formou re…portáže, vyprávění, dopisu nebo črty, plných poesie, ale přitom realistických a pravdivých. Monolog spisovatelky Cchao-Ming nám ukáže její růst a přeměnu a objasní nové úkoly spisovatelů mladé Číny. Přednáška hlavního sekretáře místní vlády v Kantonu vysvětlí odlišný vývoj nové čínské společnosti - z polofeudálního státu k socialismu - a proto i jiný ráz třídního boje. Z vyprávění dcery kompradora, která si náhle uvědomuje všechnu nespravedlnost starého řádu a třídní a národnostní rozdíly a hlásí se za členku Svazu novodemokratické mládeže, a z vyprávění textilačky-údernice pochopíme úžasný převrat, který 1. říjen 1949 přinesl čísnké ženě. Autorka je okouzlena čínským malířstvím, těmi výtvarnými básněmi plnými reality, a čínskou krajinou, která se jí při jízdě vlakem promítá jako sen. Ještě o mnoha jiných krásných lidech nám vypráví: o účastnici Dalekého pochodu, o mladém studentu na stavbě přehrady, o skromném hrdinovi dobrovolníku z Koreje, o rikšech, o vysoké kultuře čínského stolování, o pionýrech, avantgardě a naději Nové Číny, o oslavě čtvrtéhou výročí prohlášení Čínské lidové republiky s Mao Ce-tungem na tribuně, s vojenskou přehlídkou a se šťastnými lidmi. Doby koloniálního a feudálního útlaku se už nemohou vrátit, imperialismus v Číně svou úlohu navždy dohrál. A proto celá Čína zpívá.

Stav

Mírně opotřebená

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	218
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Gustav Seitz
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 9. 2025 14:27
Číslo položky:	1385128

O autorovi

Marie Majerová

Marie Majerová, vlastním jménem Marie Bartošová, byla česká prozaička, komunistická novinářka, překladatelka a národní umělkyně . Její rodiče byli František Bartoš, řezník v Úvalech a Barbora Bartošová-Jarošová. Narodila se v domě čp. 18 . Měla mladšího bratra Josefa, který však zemřel v sedmi měsících na zápal plic. Otec se oběsil v lese roku 1886, když byly Marii čtyři roky. Po jeho smrti se matka s dcerou přestěhovala do Prahy, kde našla pomocí svého švagra práci jako šička potahů na čalouněný nábytek. V roce 1890 se provdala za vysloužilého poddůstojníka Aloise Majera, jeho příjmení Marie převzala zpočátku jako pseudonym a od roku 1921 je používala jako oficiální občanské příjmení. Matka si zařídila malý uzenářský krámek. V roce 1894 otčím získal práci v kladenských ocelárnách a rodina se přestěhovala do nedalekého Újezda, později se usadili v Kročehlavech. Narodily se jim další dvě dcery. Otčím střídal zaměstnání, byl odborovým funkcionářem a Marii přivedl mezi socialistickou mládež. Mládí prožila na Kladně v domě čp. 207 , kde také absolvovala měšťanku. Marie chtěla být učitelkou a matka ji v roce 1896 zapsala do německé klášterní školy v Horažďovicích, aby se zdokonalila v němčině. Nedostatek peněz jí zabránil pokračovat ve studiu a v roce 1898 musela jít sloužit k bohatým příbuzným do Budapešti. Po roce služby se vrátila k rodičům a krátkou dobu působila jako písařka v Praze. Zapojila se aktivně do dělnických akcí a schůzí, byla členkou divadelního ochotnického souboru, navštěvovala Dělnickou akademii a večerní obchodní školu. Byla pracovitá a ambiciózní, hodně četla. Od roku 1899 bydlela v Praze, kde se stýkala s mladými pokrokovými intelektuály z okruhu kolem S. K. Neumanna. Na stránkách sociálnědemokratického tisku jí začaly vycházet první povídky. Měla milostný poměr s básníkem Franti...

Více od autora