Jan Czech
Znění ticha : Filozofický esej o umění

1994 | Nakladatelství Pražská scéna

Filozofický esej o umění.

Úvahy o umění, jeho významu a smyslu, o umělecké pravdě, o dialogickém charakteru umění i světa, opírající se o filozofické a teologické předpoklady a východiska. Autor diplomovou prací Kantovo pojetí pravdy absolvoval obory filozofie – divadelní věda na Filozofické fakultě Univerzity …Karlovy v Praze. Na téže škole prošel i interní vědeckou aspiranturou, kterou ukončil kandidátskou prací o rozhlasové hře. Působil v Čs. rozhlase jako dramaturg her pro děti a mládež a zároveň spolupracoval s redakcí čtrnáctideníku Scéna. Po listopadu 1989 se stal ředitelem Českého rozhlasu a od roku 1991 přestoupil do soukromého mediálního provozu. Na Katedře divadelní a filmové vědy FF UK přednášel teorii rozhlasu. Knižně mu dosud vyšlo: O rozhlasové hře , Filozofie dramatu , Lábus – malý Gatsby apod.
„Nesugeruje pokus o filozofii umění vůbec, ale pohled esejisticky zúžený, což ovšem znamená i určitější a osobitější. Jde o více než pouhou demonstraci osobní estetiky. Se zvláštní naléhavost připomíná principy, v nichž umění zakládá svůj prvotní smysl“ – hodnotí tuto knihu Zdeněk Hořínek v Lidových novinách. Zdeněk A. Tichý v MF Dnes soudí, že „Czechův esej je výzvou k polemice, podmiňuje totiž vznik uměleckého díla vstupem jeho tvůrce do prostoru pravdy“ a Jaroslav Boček v Právu píše, že „kniha má nezanedbatelnou přednost: vytrhne člověka na několik hodin z banalit současného novinářsko-televizního žvanění a přivede ho k přemýšlení o věcech podstatných a trvalých“. Filozofický esej o umění.

Úvahy o umění, jeho významu a smyslu, o umělecké pravdě, o dialogickém charakteru umění i světa, opírající se o filozofické a teologické předpoklady a východiska. Auto…r diplomovou prací Kantovo pojetí pravdy absolvoval obory filozofie – divadelní věda na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Na téže škole prošel i interní vědeckou aspiranturou, kterou ukončil kandidátskou prací o rozhlasové hře. Působil v Čs. rozhlase jako dramaturg her pro děti a mládež a zároveň spolupracoval s redakcí čtrnáctideníku Scéna. Po listopadu 1989 se stal ředitelem Českého rozhlasu a od roku 1991 přestoupil do soukromého mediálního provozu. Na Katedře divadelní a filmové vědy FF UK přednášel teorii rozhlasu. Knižně mu dosud vyšlo: O rozhlasové hře , Filozofie dramatu , Lábus – malý Gatsby apod.
„Nesugeruje pokus o filozofii umění vůbec, ale pohled esejisticky zúžený, což ovšem znamená i určitější a osobitější. Jde o více než pouhou demonstraci osobní estetiky. Se zvláštní naléhavost připomíná principy, v nichž umění zakládá svůj prvotní smysl“ – hodnotí tuto knihu Zdeněk Hořínek v Lidových novinách. Zdeněk A. Tichý v MF Dnes soudí, že „Czechův esej je výzvou k polemice, podmiňuje totiž vznik uměleckého díla vstupem jeho tvůrce do prostoru pravdy“ a Jaroslav Boček v Právu píše, že „kniha má nezanedbatelnou přednost: vytrhne člověka na několik hodin z banalit současného novinářsko-televizního žvanění a přivede ho k přemýšlení o věcech podstatných a trvalých“.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	93
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090167101
ISBN:	9788090167100
Edice:	Scena
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 11. 2018 12:21
Číslo položky:	43712

O autorovi

Jan Czech

PhDr. Jan Czech, CSc. - psychoterapie, duchovní život, umění. *24. 2. 1951 v Praze, dramatik, publicista, další. Po střední všeobecně vzdělávací škole v Praze pracoval jako sazeč ve Středočeských tiskárnách. V l. 1974–1978 vystudoval dálkově na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory filosofie a divadelní věda. Po krátkém působení v Československém rozhlasu přešel na interní vědeckou aspiranturu na FF UK a po jejím ukončení nastoupil do Československého rozhlasu jako dramaturg zábavy, později v oddělení divadelních her pro děti a mládež, kde pracoval až do listopadu 1989. Zároveň působil jako externí redaktor čtrnáctideníku Scéna, předseda komise teorie a kritiky Svazu českých dramatických umělců a přednášel teorii rozhlasu na katedře divadelní a filmové vědy na FF UK. V prosinci 1989 byl jmenován ředitelem Československého rozhlasu . V r. 1991 byl spoluzakladatelem a ředitelem jedné z prvních soukromých rozhlasových stanic u nás, Rádia Golem, kde působil až do roku 1996. Současně byl v l. 1993–1997 dramaturgem zábavných pořadů TV Nova a v r. 1999 byl šéfredaktorem České nezávislé televizní společnosti. V l. 1999–2002 vedl Sanatorium pro neurózy ve Veselé u Pelhřimova, v r. 2002 otevřel v Praze Centrum psychoterapeutických služeb. Publikoval v revui Dramatické umění , čtrnáctidenících Scéna, Divadelní noviny, v revui Komik a v odborných psychologických časopisech Psychologie dnes a Konfrontace. Knižně vydal teoretické studie O rozhlasové hře , Filozofie dramatu , Znění ticha – filosofické eseje o umění , Nostalgie umění a Psychoterapie a víra . V 80. letech napsal pro Československý rozhlas řadu rozhlasových her, dramatizací a adaptací (např. Fráňa Šrámek – Stříbrný vítr, Platon – Obrana Sokrato...

Více od autora