Knihy
Beletrie
Francouzská literatura
Anatole France
Zločin Silvestra Bonnarda, člena Institutu ; Ko...

Anatole France: Zločin Silvestra Bonnarda, člena Institutu ; Komická historie

Anatole France
Zločin Silvestra Bonnarda, člena institutu, Komiská historie

1954 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Silvestr Bonnard žil v soukromí mezi starými rukopisy a knihami, stýkal se s učenými odborníky podobně laděnými a jen jednou opustil svůj uzavřený svět: když chtěl zabránit zlu a prokázat dobro. Tu se však tento bezelstný, praktický, absolutně nezaujatý stařec přesvědčil o tom, že společenský řád, který ho obklopuje, k…valifikuje ušlechtilé city jako zločiny, zatím co skutečným zločincům umožňuje docela solidní existenci.

Komická historie se sice odehrává v zákulisí pařížské Komedie, ale jinak je to příběh spíše tragický: Nadaná herečka zradila svého kolegu s mladým diplomatem. Bývalý milenec spáchal před jejíma očima sebevraždu a způsobil jí nervovou chorobu, pro kterou se musila rozejít s milovaným mužem.

Obě díla, i když je dělí dvacet tvůrčích let, mají mnoho společného. V prvním i druhém vrhá autor skeptický pohled na marnost a nesmyslnost, jimiž je naplněn život lidí z buržoasní společnosti; oba autorovi mluvčí, ušlechtilý Bonnard i virtuosně duchaplný doktor Trubet, jsou zaujati krásou a vedeni dobrou vůlí pomoci druhému. Silvestr Bonnard žil v soukromí mezi starými rukopisy a knihami, stýkal se s učenými odborníky podobně laděnými a jen jednou opustil svůj uzavřený svět: když chtěl zabránit zlu a prokázat dobro. Tu se… však tento bezelstný, praktický, absolutně nezaujatý stařec přesvědčil o tom, že společenský řád, který ho obklopuje, kvalifikuje ušlechtilé city jako zločiny, zatím co skutečným zločincům umožňuje docela solidní existenci.

Komická historie se sice odehrává v zákulisí pařížské Komedie, ale jinak je to příběh spíše tragický: Nadaná herečka zradila svého kolegu s mladým diplomatem. Bývalý milenec spáchal před jejíma očima sebevraždu a způsobil jí nervovou chorobu, pro kterou se musila rozejít s milovaným mužem.

Obě díla, i když je dělí dvacet tvůrčích let, mají mnoho společného. V prvním i druhém vrhá autor skeptický pohled na marnost a nesmyslnost, jimiž je naplněn život lidí z buržoasní společnosti; oba autorovi mluvčí, ušlechtilý Bonnard i virtuosně duchaplný doktor Trubet, jsou zaujati krásou a vedeni dobrou vůlí pomoci druhému.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	332
Jazyk:	česky
Překladatel:	Eduard Hodoušek, Jaroslava Vobrubová-Koutecká
Edice:	Knihovna klasiků., 7. svazek ed. 7. svazek ed. Spisy Anatola France, Knihovna klasiků. Spisy Anatola France
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 8. 2017 10:1
Číslo položky:	15700

O autorovi

Anatole France

Anatole France, vlastním jménem Jacques-François-Anatole Thibault, byl francouzský básník a prozaik, literární kritik a esejista, humanistický filozof, pokračovatel racionalistických tradic renesance a osvícenství, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1921. Bývá často označován za posledního velkého spisovatele 19. století a prvního velkého spisovatele 20. století. Anatole France se narodil roku 1844 jako syn pařížského kupce a antikváře. Získal důkladné klasické vzdělání na Collége Stanislas a v letech 1876 až 1890 působil jako pomocný knihovník v Senátu. Roku 1877 se oženil, ale jeho manželství skončilo roku 1892 rozvodem. France totiž od konce 80. let udržoval úzký vztah s paní Armand de Caillavet , která významně přispěla k úspěchu jeho umělecké kariéry, neboť ho učinila středem svého salónu, nabádala ho ke spisovatelské činnosti, připravila mu půdu pro přijetí do Francouzské akademie roku 1896 a umožnila mu ve své společnosti cestovat po Francii, Itálii, Sicílii, Řecku a Malé Asii. Svou literární činnost zahájil France jako mladý parnasistní básník oddaný kultu scientismu a píšící verše s antickou tematikou a s tematikou srážky antiky a křesťanství. Později se stává představitelem impresionistické literární kritiky, odmítá Zolův naturalismus i nesrozumitelnost symbolismu, uznává především klasiky a hlásí se ke konzervatismu . Avšak už koncem 80. let se začal zajímat o problematiku současnosti, dával průchod svému ateistickému zaměření a začíná se měnit v příznivce anarchistických a socialistických myšlenek. V letech 1883–1896 psal čtrnáctidenní kroniky do Le Globé a do L'Univers ilustré a v letech 1886–1893 působí jako literární kritik v deníku Le Temps. Anatole France začal postupně dosahovat širokého ohlasu u čtenářské obce jednak vynikající jazykovou úrovní, jednak vtipem, duchaplností, říznou ironií a aforistickým laděním svých děl a stal se známým spisovatelem s f...

Více od autora