Jaroslav Kallab byl český právník, profesor trestního práva i právní filozofie na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, kde byl i děkanem, rektor Masarykovy univerzity, ředitel kriminologického ústavu a člen České akademie věd a umění. Jaroslav Kallab byl od narození tělesně postižen, měl hrb a těžkou klátivou chůzi. Vystudoval české gymnázium v Brně, poté začal studovat práva na Vídeňské univerzitě, během studia ale přešel na pražskou právnickou fakultu, kde v roce 1903 získal doktorát práv. Následně vstoupil do služeb justice, zároveň se však připravoval na vědeckou kariéru, absolvoval studijní pobyty v Berlíně a na Sorbonně. V roce 1908 se habilitoval pro trestní právo a trestní řízení a v roce 1913 byl jmenován mimořádným profesorem na české univerzitě v Praze. O rok dříve se oženil s Boženou Volfovou, se kterou měl syna Jaroslava. Po založení Masarykovy univerzity v Brně se stal řádným profesorem dějin právní filozofie a práva i řízení trestního její právnické fakulty. Byl několikrát jejím děkanem, jednou i rektorem celé univerzity, a také zde v roce 1928 vybudoval kriminologický ústav, jehož se stal ředitelem. Stal se též členem České akademie věd a umění, společnosti Institut International de philosophie du droit et de sociologie juridique a Filozofické jednoty v Brně. Kromě svých vědeckých aktivit byl činný i veřejně, spoluzakládal např. Národní stranu práce a byl předsedou jejího moravského výkonného výboru. Věnoval se také mládeži, byl zakladatelem časopisu Péče o mládež a autorem návrhu zákona o soudnictví mladistvých, který byl předložen roku 1930. Za své zásluhy obdržel Zlatý záslužný kříž a k 60. narozeninám od Svazu zemských a okresních péčí o mládež, jehož byl původně předsedou, bronzovou pamětní medaili. V Jemnici byl navržen architektem Bohuslavem Fuchsem pro Okresní péči o mládež „Kallabův domov mládeže”. Je pohřben ...