Stav: |
Obálka vybledlá a odřená
|
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 317 |
Kategorie: | Poezie, Křesťanství |
ISBN: | 80-901498-2-0 |
Vydáno v: | Praha |
Náklad: | 1 500 ks |
Vystaveno: | pá 1. listopad 2019 11:24 |
Dostupnost: | Prodáno |
Básně z let 1968–1990.
Odchod do exilu roku 1968 znamenal pro Anastáze Opaska návrat k původnímu poslání benediktinského mnicha, obnovený kontakt s rozvinutou, svobodnou křesťanskou kulturou se společným zpěvem žalmů, se slavnými dny církevního roku.
První básně byly napsány v nádechu svobody a v údivu nad mnohotvárností nezničeného světa. Poezie Otce arciopata vzniká na okraji událostí, sleduje cesty, pouti, rytmus církevního roku i roční období. Přibližuje nám osobnost v její velikosti a naivitě. Autor ji označuje jako vnitřní deník. Témata se vracejí, zpracována podobným způsobem, neslábne intenzita údivu, radosti z kultury, z charakteru, z příslibu Vzkříšení. Básně ukazují míru poezie v jednom životě. Hovoří z tichých chvil, vzácných ve dnech činnosti.
Poezie autorovi není smyslem života, ale má ji rád. Nabízí sám sebe i touto formou, zvyšuje počet těch, kdo mohou přijímat život upřený do Středu nevšedního kněze zvláštního osudu.