Martin Bormann
Život proti stínu

2004 | Karmelitánské nakladatelství

Žít ve stínu proslulých rodičů může být problémem pro mnoho dětí. Ovšem žít doslova proti stínu takového otce, jakým byl Martin Bormann, to je přímo titánský úděl. Martinu Bormannovi juniorovi byl kmotrem sám Adolf Hitler, v jeho bezprostřední blízkosti na Obersalzbergu žil s rodiči a sourozenci... V říšské stranické š…kole prošel tvrdou nacionálně socialistickou, antikřesťanskou výchovou, která způsobila, že mu Hitlerova smrt a konec války připadaly jako naprostý krach a konec všeho.
Ve zmatcích zhrouceného režimu ztratil spojení s rodinou a skrýval se v Rakousku u jednoho sedláka v horách Salcburska. Živá křesťanská láska k bližnímu, jak ji poznal u těchto prostých lidí, ho postupně přivedla ke katolické víře. Byla to překvapivá zkušenost, která Martina Bormanna nakonec dovedla do misijního řádu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a ke studiu teologie. Při svém prvním misijním pobytu v Kongu padl do rukou levicových vzbouřenců. Ti ho drželi spolu s ostatními misionáři a řádovými sestrami jako rukojmí. Po definitivním návratu do Německa utrpěl těžká zranění při vážné automobilové nehodě a byl na svou žádost papežským dispenzem zproštěn řádových slibů. Až do odchodu do penze působil jako učitel náboženství na učňovských a středních školách. Od roku 1987 je členem skupiny Täterkinder – Opferkinder“ , založené profesorem Danem Bar-Onem z Univerzity Ben Guriona v Jeruzalémě.
Bormannův literární autoportrét je unikátním svědectvím o cestě od hákového ke Kristovu kříži. Žít ve stínu proslulých rodičů může být problémem pro mnoho dětí. Ovšem žít doslova proti stínu takového otce, jakým byl Martin Bormann, to je přímo titánský úděl. Martinu Bormannovi juniorovi byl kmo…trem sám Adolf Hitler, v jeho bezprostřední blízkosti na Obersalzbergu žil s rodiči a sourozenci... V říšské stranické škole prošel tvrdou nacionálně socialistickou, antikřesťanskou výchovou, která způsobila, že mu Hitlerova smrt a konec války připadaly jako naprostý krach a konec všeho.
Ve zmatcích zhrouceného režimu ztratil spojení s rodinou a skrýval se v Rakousku u jednoho sedláka v horách Salcburska. Živá křesťanská láska k bližnímu, jak ji poznal u těchto prostých lidí, ho postupně přivedla ke katolické víře. Byla to překvapivá zkušenost, která Martina Bormanna nakonec dovedla do misijního řádu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a ke studiu teologie. Při svém prvním misijním pobytu v Kongu padl do rukou levicových vzbouřenců. Ti ho drželi spolu s ostatními misionáři a řádovými sestrami jako rukojmí. Po definitivním návratu do Německa utrpěl těžká zranění při vážné automobilové nehodě a byl na svou žádost papežským dispenzem zproštěn řádových slibů. Až do odchodu do penze působil jako učitel náboženství na učňovských a středních školách. Od roku 1987 je členem skupiny Täterkinder – Opferkinder“ , založené profesorem Danem Bar-Onem z Univerzity Ben Guriona v Jeruzalémě.
Bormannův literární autoportrét je unikátním svědectvím o cestě od hákového ke Kristovu kříži.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	238 s., [8] s. obr. příl
Jazyk:	česky
ISBN10:	807192749X
ISBN:	9788071927495
Edice:	Osudy
Vydání:	Osudy (9.)
Vydáno v:	Kostelní Vydří
Vystaveno:	21. 4. 2022 10:41
Číslo položky:	318773

O autorovi

Martin Bormann

Martin Bormann byl mj. vedoucí kanceláře Adolfa Hitlera a vedoucí hlavní kanceláře NSDAP v hodnosti říšského ministra. Byl znám jako „hnědá eminence“ a postupně se propracoval mezi nejmocnější muže Třetí říše. Byl synem vojenského hudebníka a poštovního úředníka v Halberstadtu, který však záhy zemřel a tak byl vychováván otčímem, bankovním ředitelem. Studoval reálné gymnázium ve Výmaru, ale studium nedokončil. Za první světové války sloužil u dělostřeleckého pluku a po válce pracoval na šlechtickém velkostatku v Meklenbursku v Herzbergu u Parchimu, kde řídil ilegální a pravicově nacionální dobrovolnický sbor, což byla tlupa bývalých vojáků, kterou majitel statku najímal na hlídání nedaleké otevřené hranice s Polskem. V roce 1924 byl odsouzen k jedenáctiměsíčnímu vězení za napomáhání při těžkém ublížení na zdraví s dokonaným zabitím . Jeho spolupachatelem byl Rudolf Höss, který dostal deset let. Výhodným sňatkem s Gerdou Buchovou, dcerou partajního soudce NSDAP Waltera Bucha, jeho kariéra nabrala vzestupnou tendenci. Stal se vedoucím podpůrné pokladny NSDAP, od roku 1932 řídil hlavní správu strany. Vrcholu kariéry dosáhl jako vůdcův tajemník. Byl to také on, kdo dostal myšlenku vybudovat pro Adolfa Hitlera tzv. Orlí hnízdo – novodobou tvrz v nedostupných Alpách, k příležitosti vůdcových 50. narozenin. Adolf Hitler jej ve své závěti označil za „svého nejvěrnějšího muže“ a jejího vykonavatele. Bormann se velmi snažil, aby se nikdo nedostal k Hitlerovi blíže než on. To se mu i často dařilo. Jeho přístup k ostatním z něj však udělal nejnenáviděnějšího muže v Hitlerově okolí. Albert Speer, jehož obliba ze strany Hitlera Bormannovi obzvlášť vadila, o něm ve svých pamětech k roku 1943 vzpomínal: Laura Schrödelová, Hessova sekretářka, o něm prohlásila ve vztahu k Hitlerově sídle na Obersalzbergu: Reinhard Spitzy, Ribbentropův re...

Více od autora