Až se jednou - možná se tak stane brzy nebo až za několik let - mladí lidé vážně zeptají, jak se žilo v naší vlasti rodinám v období dvou totalitních systémů, pak v románu Gity Dudové objeví odpověď na řadu otázek. Autorka, žena s bohatou zkušeností ze vzdálených zemí, zachycuje v knize Život nebyl žádná nuda dětství a dospívání dívky mezi roky 1936-1956. Holčičky od narození hýčkané péčí zámožných prarodičů, která se však zanedlouho ocitla v ohrožení života. Po válce vlastně až do prvního jejího kroku k samostatnosti, nástupu do zaměstnání, ji střídá nouze a bezpráví dostává jen trochu jinou podobu. Naděje se proměňují ve zklamání, přechodné vzestupy v pády. Příčinou jsou nejprve nacistické rasové, později komunistické třídní zákony. Barvitě to ilustrují drobné epizody z doby protektorátu nebo o deset let později ponižující matčino doprošování, aby jedna z dcer směla studovat. Pro vypravěčku, postavu z větší míry autentickou, autorkou nazíranou z půlstoletí časového odstupu, se všechno prožívané stává přípravou na budoucnost. Každý bolestný, stejně jako světlý prožitek se proměňuje v předsevzetí a poučení. Naštěstí mládí má schopnost brát některé věci s humorem a nadhledem. Z knihy však vystupuje také obraz disharmonie mezi manžely a sourozenci, vzniklé i v důsledku politicko-společenských změn. Autorka vytvořila portrét navenek spořádané rodiny, soužití blízkých, ale navzájem odcizených členů, které k sobě váže jen tolerance, zvyk a nemožnost odchodu kamkoli jinam. S těmito překážkami se hrdinka neustále potýká.