Božena Němcová
Život Boženy Němcové : dopisy a dokumenty - IV

1956 | Nakladatelství Československý spisovatel

Slavný rok 1855, Vydání Babičky, Cesta na Slovensko
V souvislém sledu dokladů o životě a díle Boženy Němcové shromáždil Dr. Miloslav Novotný k r.1855, vrcholnému tvůrčímu roku jejího života, tolik dokumentů, že celý pátý svazek "Života Boženy Němcové" je věnován tomuto jedinému roku.
Nalézáme tu především úžasné… množství úředních aktů, shledaných po archivech československých, vídeňských i maďarských, truchlivá i radostná svědectví, jež nám ukazují, jak vážným nebezpečím byla v očích tehdejší rakouské velmoci rebelantská činnost uráženého a ponižovaného subalterního finančního úředníka, jenž způsobil na Slovensku, v samé blízkosti Ruska, a jak mocnou podvratnou a odbojnou silou se rakouským úřadům zdála literární činnost jeho manželky, "známé a oblíbené české spisovatelky" Boženy Němcové, její živý, družný styk s mladou pražskou literární generací i se slovenským lidem a jeho učiteli, kněžími, politiky a básníky.
Pátý svazek "Života Boženy Němcové" otiskuje v této spoustě listinného materiálu také zejména nově nalezená akta, z nichž vyplývá, že se policie dopátrala styku Fričovy družiny s polskými revolucionáři, uvězněnými v terezínské "malé pevnosti". Ve zprávách o vyšetřování tohoto incidentu se nakonec objeví ve spojitosti s jménem Josefa V. Friče, Jana Slavibora Knedlhanse Liblinského, Václava Čeňka Bendla a Hanuše Jurenky i jméno Boženy Němcové a na základě toho se ihned i kolem naší slovenské poutnice roztočí divé kolo úřední papírové mašinerie. V této souvislosti si teprve nyní přesvědčivě vysvětlujeme, proč byly hned po terezínském literátském spiknutí podniknuty z Vídně všechny možné zákroky, aby byla Božena Němcová, jež právě odcestovala na Slovensko, jako nebezpečná panslavistka v severních Uhrách vypátrána a hnána zpět do své pražské domoviny.
V tomto persekučním rámci, dokresleném na př. i konfidentskými zprávami Vítězky Paulové, sledujeme však i zde Boženu Němcovou jako spisovatelku, jež jde neúchylně za vytčeným cílem, vydává r.1855 kromě drobných povídek svou "Babičku", připravuje se k novým velkým pracím beletristickým, na př. k románům "Pohorská vesnice" a "Světlo a stíny", a současně s horoucí oddaností shromažďuje lidovědný materiál pro svou příští sbírku slovenských pohádek a pro své "obrazy ze života slovenského". A vedle dokladů o bídě a strádáních Boženy Němcové máme i zde další svědectví o přátelství a pohostinství, jež ji doprovázelo mezi dobrými lidmi, ať přišla, kam přišla: v spiklenecké družině Josefa V. Friče, v přátelském kruhu banskobystrických profesorů, v rodině básníka Sama Chalupky, u veselého doktora Zechentera, u básníka Sama Tomášíka i u prostých slovenských vlastenců. Slavný rok 1855, Vydání Babičky, Cesta na Slovensko
V souvislém sledu dokladů o životě a díle Boženy Němcové shromáždil Dr. Miloslav Novotný k r.1855, vrcholnému tvůrčímu roku jejího života, tolik …dokumentů, že celý pátý svazek "Života Boženy Němcové" je věnován tomuto jedinému roku.
Nalézáme tu především úžasné množství úředních aktů, shledaných po archivech československých, vídeňských i maďarských, truchlivá i radostná svědectví, jež nám ukazují, jak vážným nebezpečím byla v očích tehdejší rakouské velmoci rebelantská činnost uráženého a ponižovaného subalterního finančního úředníka, jenž způsobil na Slovensku, v samé blízkosti Ruska, a jak mocnou podvratnou a odbojnou silou se rakouským úřadům zdála literární činnost jeho manželky, "známé a oblíbené české spisovatelky" Boženy Němcové, její živý, družný styk s mladou pražskou literární generací i se slovenským lidem a jeho učiteli, kněžími, politiky a básníky.
Pátý svazek "Života Boženy Němcové" otiskuje v této spoustě listinného materiálu také zejména nově nalezená akta, z nichž vyplývá, že se policie dopátrala styku Fričovy družiny s polskými revolucionáři, uvězněnými v terezínské "malé pevnosti". Ve zprávách o vyšetřování tohoto incidentu se nakonec objeví ve spojitosti s jménem Josefa V. Friče, Jana Slavibora Knedlhanse Liblinského, Václava Čeňka Bendla a Hanuše Jurenky i jméno Boženy Němcové a na základě toho se ihned i kolem naší slovenské poutnice roztočí divé kolo úřední papírové mašinerie. V této souvislosti si teprve nyní přesvědčivě vysvětlujeme, proč byly hned po terezínském literátském spiknutí podniknuty z Vídně všechny možné zákroky, aby byla Božena Němcová, jež právě odcestovala na Slovensko, jako nebezpečná panslavistka v severních Uhrách vypátrána a hnána zpět do své pražské domoviny.
V tomto persekučním rámci, dokresleném na př. i konfidentskými zprávami Vítězky Paulové, sledujeme však i zde Boženu Němcovou jako spisovatelku, jež jde neúchylně za vytčeným cílem, vydává r.1855 kromě drobných povídek svou "Babičku", připravuje se k novým velkým pracím beletristickým, na př. k románům "Pohorská vesnice" a "Světlo a stíny", a současně s horoucí oddaností shromažďuje lidovědný materiál pro svou příští sbírku slovenských pohádek a pro své "obrazy ze života slovenského". A vedle dokladů o bídě a strádáních Boženy Němcové máme i zde další svědectví o přátelství a pohostinství, jež ji doprovázelo mezi dobrými lidmi, ať přišla, kam přišla: v spiklenecké družině Josefa V. Friče, v přátelském kruhu banskobystrických profesorů, v rodině básníka Sama Chalupky, u veselého doktora Zechentera, u básníka Sama Tomášíka i u prostých slovenských vlastenců.

Součástí souboru:

Život Boženy Němcové 1951 (6 sv, 1. vyd.)

Vytvořit poptávku

O knize

Počet stran:	368, xii
Jazyk:	česky
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Božena Němcová

Božena Němcová, rodným jménem Barbora Novotná, později Barbora Panklová byla česká spisovatelka národního obrození. Někdy bývá řazena k pozdnímu romantismu nebo ranému realismu, většinou je však umisťována na rozhraní těchto dvou směrů, případně je označována za autorku, která se těmto zařazením vymyká. Lze též uvažovat o souvislostech se sentimentální estetikou biedermeieru. K jejím čtenáři nejoblíbenějším a nejčtenějším dílům patří prózy Babička a Divá Bára i její pohádky. Božena Němcová také napsala obrazy ze života. Vzdělání, zejména německé, získala v letech 1830–1833 ve Chvalkovicích, svůj český pravopis zdokonalovala až v dospělosti, během prvního pobytu v Praze. Je spojována s emancipačními snahami ženskými i národními. Svým působením si vydobyla pozici české národní patronky a pomyslné strážkyně národní identity. Kromě literárního díla Boženy Němcové je předmětem zájmu také její soukromí, zejména nešťastné manželství a vztahy s muži, ale také bída, politická perzekuce a zdravotní obtíže, jež vedly k její předčasné smrti. Objevily se rovněž hypotézy o nemanželském původu spisovatelky z milostného vztahu šlechtických rodičů. Ve 20. století si Němcová udržovala stálou pozornost umělců i badatelů. Ve 30. a 40. letech 20. století se stala múzou avantgardních básníků, mimo jiné Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Františka Halase. Přínos Němcové pro českou kulturu zdůrazňovaly osobnosti jako František Xaver Šalda nebo Václav Černý. Také komunističtí autoři jako Zdeněk Nejedlý a Julius Fučík ji označovali za klíčovou autorku českého národa v 19. století. Fučík ji vnímal jako zakladatelku novodobé české prózy. Od 50. let byla ovšem interpretace její tvorby zcela podřízena vládnoucí ideologii. Božena Němcová byla prezentována jako předchůdkyně socialistických myšlenek. Její díla, podobně jako spisy Aloise Jiráska a Josefa Kaje...

Více od autora