Jiří Honzík, Vasilij Grossman, Milan Horák
Život a osud

1993 | Nakladatelství Naše vojsko

Dějištěm románu je stalingradská fronta v období rozhodujícího válečného střetnutí dvou totalitních systémů - fašismu a stalinismu. Román, zalidněný desítkami postav v jejichž centru stojí rodina Šapošnikovových z předchozího románu, analyzuje důsledky kultu osobnosti a jasnozřivě odhaluje kořeny zla předválečného reži…mu. Dějištěm románu je stalingradská fronta v období rozhodujícího válečného střetnutí dvou totalitních systémů - fašismu a stalinismu. Román, zalidněný desítkami postav v jejichž centru stojí rodina Šapo…šnikovových z předchozího románu, analyzuje důsledky kultu osobnosti a jasnozřivě odhaluje kořeny zla předválečného režimu.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	541
Jazyk:	česky
ISBN10:	802060135X
ISBN:	9788020601353
Edice:	30. svazek ed. 30. svazek ed. Svet
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 11. 2025 17:5
Číslo položky:	1460943

O autorech

Vasilij Grossman

Vasilij Semjonovič Grossman , vlastním jménem Josif Solomonovič Grossman , byl sovětský spisovatel. Jeho nejvýznamnější díla nemohla být v jeho vlasti mnoho let vydána. Narodil se v rodině židovských intelektuálů. Jeho otec byl chemický inženýr, matka učitelka francouzštiny. Rodiče měli svatbu v roce 1900, ale rozvedli se, když byl ještě dítě; vychovávala ho matka. V letech 1912–1914 žil s matkou ve Švýcarsku. V Kyjevě, do kterého se s matkou vrátil po pobytu ve Švýcarsku, studoval Vasilij Grossman do roku 1919. V době občanské války žil s matkou v Berdyčivu, v rodině matčiny sestry. V letech 1921 až 1923 bydlel se svým otcem v Kyjevě, kde pokračoval ve studiu. V roce 1929 absolvoval chemickou fakultu na Moskevské státní univerzitě. V lednu 1928 se oženil s Annou Petrovnou Macukovou; manželé ale po nějakou dobu žili odděleně – on v Moskvě, ona v Kyjevě. Tři roky pracoval jako chemický inženýr v Donbasu. V roce 1933 se přestěhoval s manželkou do Moskvy, kde žil v rodině matčiny starší sestry. V Moskvě získal zaměstnání jako chemik v tužkárně. Publikovat začal časopisecky koncem 20. let. Úspěšným spisovatelem se stal roku 1934, kdy zveřejnil práce Glukauf , příběh ze života horníků a Ve městě Berdyčiv ; to posílilo jeho ambice stát se profesionálním spisovatelem. Po napadení Sovětského svazu Německem, v létě 1941, byl Vasilij Grossman mobilizován. Od srpna 1941 do srpna 1945 byl zvláštním válečným dopisovatelem deníku Krasnaja zvezda . Během německé okupace města Berdyčiv byla Grossmanova matka přesunuta do ghetta a 15. září 1941 zastřelena. Až do konce života psal spisovatel dopisy mrtvé matce. Její příběh též zobrazil v románu Život a osud. Spisovatelova jediná dcera Kateřina , která též žila v Berdyčivě, byla na začátku války převezena do pionýrského tábora a později s matkou ...

Více od autora

Jiří Honzík

Jiří Honzík byl český literární vědec, rusista, překladatel z ruštiny a básník. Narodil se Košumberku . V letech 1935–1942 navštěvoval reálná gymnázia v České Lípě a ve Vysokém Mýtě. Roku 1942 byl pro podporu mládežnické odbojové skupiny zatčen gestapem a patnáct měsíců vězněn. Po propuštění pracoval do konce druhé světové války jako pomocný dělník. V letech 1945–1950 vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy , kde také dosáhl titulu PhDr. Po skončení základní vojenské služby působil od roku 1953 jako aspirant a poté jako odborný asistent na katedře rusistiky FF UK. V letech 1960–1964 souběžně pracoval v Institutu společenských věd při ÚV KSČ a v kulturní rubrice Rudého práva. Přispíval také do řady do kulturních periodik . Po vyloučení z KSČ roku 1972 musel z FF UK odejít. Bylo mu však umožněno živit se jako překladatel a publicista ve svobodném povolání a pod svým jménem vydával i překlady některých kolegů, kteří nesměli vůbec publikovat. Spolupracoval především s nakladatelstvím Odeon, pro které sestavil řadu antologií a výborů z děl ruských básníků. Věnoval se také psaní vlastní poezie. Do důchodu odešel roku 1982. Po pádu komunistického režimu byl roku 1990 jmenován docentem ruské literatury na FF UK. Také se veřejně exponoval: byl členem výboru Českého literárního fondu, členem výboru Obce překladatelů a také řídil časopis pro ruskou a slovanskou filologii Rossica. Jeho hlavním oborem byla ruská literatura 19. století a ruská poezie. Je autorem a spoluautorem mnoha překladů a odborných přednášek, článků i knih, pořadatelem autorských výborů i antologií. Vlastní básně vydával i pod pseudonymem Martin Zik.

Více od autora