Ernest Hemingway: Zelené pahorky africké

Ernest Hemingway, Rudolf Pellar, Luba Pellarová
Zelené pahorky africké

1972 | Nakladatelství Orbis

Vytvořit poptávku

O knize

Počet stran:	228
Jazyk:	česky
Vydání:	4. vyd.
Vydáno v:	Praha

O autorech

Ernest Hemingway

Ernest Miller Hemingway , anglicky: IPA byl americký spisovatel. Je považován za čelného představitele tzv. ztracené generace. V roce 1953 byl oceněn Pulitzerovou cenou, o rok později pak získal Nobelovu cenu za literaturu. Hemingway byl mistrem krátkých forem v próze a jeho úsporný styl se stal pojmem v moderní světové literatuře. Otec Clarens Ed Hemingway byl lékař, matka Grace se věnovala hudbě a byla velice zbožná. Bydleli v Oak Parku na předměstí Chicaga, chatu pojmenovanou Windermere měli u jezera Walloon na severu Michiganu. Na druhé straně jezera koupili později také usedlost nazvanou Longfieldská farma, kde rodina trávila letní měsíce. Ernest se narodil roku 1899 jako druhý ze šesti dětí – měl ještě čtyři sestry a nejmladšího bratra Leicestra. Matka z něj chtěla mít slušně vychované dítě, jejich vztah byl i v dospělosti komplikovaný. Otec v něm podporoval lásku k přírodě, chodili spolu na lov a rybařit, naučil se tábořit, pomáhal na farmě. Byl fyzicky vyspělý, rád plaval a se spolužáky podnikal pěší túry do okolí. Přestože špatně viděl na jedno oko, byl výborný střelec. Svou sílu předváděl v boxu a jízdách po řece na kánoi. Hrál na violoncello ve školním orchestru. Během studia na střední škole se pokoušel o verše, povídkové črty a sloupky do novin. Po maturitě odmítl jít na vysokou školu a v říjnu 1917 se stal reportérem kansaského listu Star. Byl pevně rozhodnut stát se spisovatelem. Rok na to odjel do Itálie na italskou frontu první světové války jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže. V červnu 1918 se dostal jako řidič sanitky do těžkých bojů u řeky Piavy. Zde byl těžce raněn střepinami z minometu. Přes svá mnohočetná zranění odnesl na zádech do bezpečí italského vojáka, který byl v bezvědomí. Byl prvním Američanem raněným v Itálii a za svůj statečný čin byl vyznamenán italskou stříbrnou medailí. Léčil se v nemocnici v Miláně, kde ...

Více od autora

Rudolf Pellar

Rudolf Pellar byl český herec, dabér, překladatel, zpěvák, moderátor, šansoniér a hudební pedagog, manžel Luby Pellarové a švagr Jiřího Kárneta. Po maturitě na gymnáziu v Brně absolvoval studium herectví na Konzervatoři v Brně, absolutorium v roce 1946. Poté působil v Horáckém divadle v Jihlavě a ve Slezském národním divadle v Opavě. Následovala angažmá v pražských divadlech, nejprve v Divadle S. K. Neumanna , od roku 1954 Hudební divadlo v Karlíně, kde setrval až do roku 1960. Dalších 30 let od roku 1960 až do roku 1991 působil v Městských divadlech pražských. Hudební studium absolvoval pouze soukromě, studoval zejména zpěv, po příchodu do Prahy u Louise Kadeřábka a Roberta Rosnera. V hudebním divadle uplatňoval nejen své dobré taneční a pohybové schopnosti ale i velmi hezký, znělý a zajímavě barevný hlas v barytonovém rozsahu. Zpočátku hrál zejména v operetách a muzikálech a to jak v Hudebním divadle v Karlíně tak i na prknech Divadla ABC. Zahrál si různé drobnější role i v několika českých filmech. Od poloviny 50. let 20. století začal nahrávat své první gramofonové desky pro firmu Supraphon s různými orchestry a hudebními skupinami . Kromě své herecké profese a šansonového zpěvu se také dobře uplatňoval jakožto vysoce kultivovaný konferenciér, speaker a recitátor . Kromě běžných titulů z muzikálového či populárního repertoáru zpíval velmi často i americké lidové písně a dále též zpíval i francouzské lidové písně . Kromě toho nazpíval řadu zahraničních šansonů s kvalitními českými texty. Od roku 1969 se podílel na šansonových večerech v Umělecké besedě a v pražském Divadle hudby. Zp...

Více od autora