Zelené pahorky africké (1935) jsou knihou, v níž velký romanopisec zachytil dojmy a zážitky ze své lovecké výpravy do Afriky. Prokládaje barvitá líčení africké přírody a loveckých příhod zamyšleními nad životem, člověkem, světem a úvahami o literatuře a literátech, vtělil do ní i kus své osobité životní filosofie a zachytil počínající hlubokou proměnu svého myšlení a cítění, která ho – řečeno slovy doslovu – „z příslušníka havanské yankeeské smetánky proměnila v přítele a pomáhače barbudos za té poslední nádherné revoluce, kterou ještě zažil“.

Mít a nemít (1937) je román, který vznikl v třicátých letech, v době hospodářské krize, která dotvářela autorův pohled na společenské problémy. Hemingway se k námětu několikrát vracel, původně ve dvou povídkách, a stopy tohoto postupu na příběhu zůstaly. Skládá se z vyprávění několika osob a rozpadá se na dvě části: na příběh Harryho Morgana, pevného, statečného muže jenž však v daných podmínkách nemůže bojovat o svou existenci jinak než mimo zákon. A na historii spisovatele Richarda Gordona, složitého intelektuála, na hony vzdáleného skutečnému životu. Hemingway svým strhujícím vyprávěním tak konfrontuje dva světy – svět těch, co mají, a svět těch, co nemají. Není třeba říkat, že Hemingwayovy sympatie jsou na straně chudých a jejich bojů, kdežto prázdná společnost boháčů vyvolává jeho odpor. I když je příběh Harryho Morgana příběhem životního ztroskotance, je to zároveň příběh člověka, který se rve se životem. Jeho boj je osamocený a proto beznadějný. Ale v čtenáři zanechává pocit mužné síly a nezdolné odvahy k překonávání životních překážek.

Pátá kolona (1938), jediná Hemingwayova divadelní hra, jejíž děj je zasazen do prostředí španělské občanské války, které se autor sám zúčastnil.

Poznámku napsal Josef Škvorecký.