Knihy
Biografie, memoáry a korespondence
Eliška Krásnohorská
Ze vzpomínek Elišky Krásnohorské

Eliška Krásnohorská
Ze vzpomínek Elišky Krásnohorské

1950 | Nakladatelství Československý spisovatel

Biografie, memoáry a korespondence

Životopisná kniha je sestavená z vyprávění Elišky Krásnohorské a různých statí. Vypráví o životě EK, o jejích setkáních s osobnostmi tehdejšího kulturního života . Kniha je doplněna dobovými fotografiemi.
Vybral, uspořádal a k vydání připravil Karel Krejčí. Životopisná kniha je sestavená z vyprávění Elišky Krásnohorské a různých statí. Vypráví o životě EK, o jejích setkáních s osobnostmi tehdejšího kulturního života . Kniha je doplněna dobovými fotografi…emi.
Vybral, uspořádal a k vydání připravil Karel Krejčí.

Stav

Dobrý

natrhnutá obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, natrhnutá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	227 , [8] obazových. příloh
Jazyk:	česky
Edice:	43. svazek ed. 43. svazek ed. Národní klenotnice
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 4. 2025 10:35
Číslo položky:	1209682

O autorovi

Eliška Krásnohorská

Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Eliška Pechová, v matrice Elisabeth Dorothea , byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka. Narodila se v Praze v druhém manželství řemeslníka Andrease Pecha a Dorothey Kateřiny Vodvářkové , jako sedmé dítě z osmi sourozenců. Z prvního manželství s Marií Svobodovou měl její otec tři děti – Josefa lékaře, Karla a Marii , z druhého s Dorotheou – Jindřicha hudebního skladatele, Adolfa fotografa, Julianu Pallovou , Elišku a Dorotheu učitelku a malířku. Otec mylně odvozoval svůj původ ze šlechtického rodu Pechů z Krásné Hory, podle kterého si Eliška později zvolila pseudonym. Matka, která pocházela z Blatné zajistila dětem vzdělání, zprvu v Plzni. Eliška získala patřičné vědomosti v pražské německé dívčí škole Svobodově a s pomocí strýce Vojtěcha, bratrů i přátel je systematicky rozšiřovala. Naučila se mj. hře na klavír, zpěvu a malovat. Mezi literární osobnosti okruhu Ruchovců ji uvedli Karolina Světlá a Vítězslav Hálek Zabývala se emancipačním hnutím žen, byla členkou a pak i starostkou Ženského výrobního spolku českého, který založila roku 1871 Karolina Světlá. Roku 1901 se po Josefíně Humpal-Zemanové stala redaktorkou Ženských listů a psala do časopisu také své články. Sehnala přes 4 810 podpisů pod petici říšské radě za otevření dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě. V Petici nezmínila Minervu, neboť tento spolek ještě neexistoval. Liknavý postoj vídeňské vlády, nezájem veřejnosti a českých žurnalistů ji přiměl k založení soukromého dívčího gymnázia. V červnu 1890 vypracovala provolání Vzdělanstvu českému! v němž ohlásila budoucí založení Minervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku...

Více od autora