Jan Pfeiffer, János Pfeifer
Zdravotník

1979 | Nakladatelství Mladá fronta

Rady a návody k plnění a získání odznaku odbornosti Zdravotník.

Kromě seznamu podmínek pro získání odznaku pro obě věkové kategorie přináší rady a náměty, jak jednotlivé podmínky splnit. Vysvětluje, jak ošetřit drobné rány, krvácení, podvrtnutí, vykloubení, zlomeniny a informuje o vybavení lékárničky, hygienick…ých zásadách, hlavních nakažlivých chorobách aj Rady a návody k plnění a získání odznaku odbornosti Zdravotník.

Kromě seznamu podmínek pro získání odznaku pro obě věkové kategorie přináší rady a náměty, jak jednotlivé podmínky splnit. Vysvě…tluje, jak ošetřit drobné rány, krvácení, podvrtnutí, vykloubení, zlomeniny a informuje o vybavení lékárničky, hygienických zásadách, hlavních nakažlivých chorobách aj

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	113
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	František Škoda
Edice:	15. svazek ed. 15. svazek ed. Odznaky odbornosti
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 6. 2023 14:39
Číslo položky:	568751

O autorech

Jan Pfeiffer

Jan Pfeiffer byl celoživotní skaut, lékař a profesor neurologie, který je považován za jednoho ze zakladatelů české rehabilitační medicíny. Narodil se 17. dubna 1928 v Praze v sanatoriu Dr. Jerie v Londýnské ulici. Byl pokřtěn jménem Jan Gustav Pfeiffer Burian. Dětství prožil v Lomnici nad Lužnicí, obce na Třeboňsku. Otec byl lékařem a Jan ho poté následoval v této profesi. Studoval na gymnáziu v Třeboni. V roce 1947 odešel studovat do Prahy medicínu, kde se specializoval na neurologii. Od roku 1950 do roku 1952 pracoval jako fiškus. V roce 1950 také začal pracovat na Neurologické klinice v Kateřinské ulici a také v Jedličkově ústavu jako konzultant. Po promoci v roce 1952 dostal umístěnku do Dubí u Teplic na plicní oddělení. Měl nastoupit do Chomutova, ale začala epidemie poliomyelitidy, takže zůstal na infekčním oddělení v Teplicích až do konce roku 1953. Později nastoupil na vojnu na dva roky. Sloužil v Praze. Po vojně vyhrál konkurz na Fakultu dětského lékařství, součástí byla část Jedličkova ústavu. Sem nastoupil jako sekundární lékař. V Jedličkově ústavu pracoval plně do roku 1959, kdy atestoval z neurologie a byl přijat na Neurologickou kliniku. "V partaji jsem byl, když jsem přišel sem na kliniku, tedy na neurologickou kliniku, tak z Jedličkova ústavu jsem dostal doporučení, že mě maj určitě dát do strany. To byl rok 60." A tak tedy začátkem 60. let vstoupil do strany a zůstal tam až do pádu komunismu v roce 1989. Díky členství ve straně neměl žádné profesní obtíže. Rehabilitace měla v této době vysokou odbornou úroveň, ale spíše zaměřené neurofyziologicky. Cestoval ,díky získaní stipendií, po celé Evropě. Setkával se spoustou lékařů, kteří byli, nebo neustále jsou, jedničky ve svém oboru. Tyto cesty pro něj znamenaly informace k pojetí moderní rehabilitace a zlepšování ji. V roce 1972 se stal přednostou rehabilitačního oddělení na Neurologické klinice na III. interní klinice Faku...

Více od autora