Pier Paolo Pasolini
Zběsilý život

1965 | Státní nakladatelství krásné literatury a umění

Román italského spisovatele a neméně známého filmového scenáristy a režiséra , jednoho z hlavních představitelů italského neorealismu. Podává pravdivý a úděsný obraz života v římských kolonkách a bídy obyvatel periférie, která je od narození poznamenává. Děj se odvíjí v mistrných dialozích mezi skupinou předčasně dospě…lých mladých lidí, už od nejútlejšího dětství narušených a odcizených společnosti. Román italského spisovatele a neméně známého filmového scenáristy a režiséra , jednoho z hlavních představitelů italského neorealismu. Podává pravdivý a úděsný obraz života v římských kolonkách a bídy… obyvatel periférie, která je od narození poznamenává. Děj se odvíjí v mistrných dialozích mezi skupinou předčasně dospělých mladých lidí, už od nejútlejšího dětství narušených a odcizených společnosti.

Stav

Mírně opotřebená

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Poznámka:	obálka Jiří Svoboda
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	320
Jazyk:	česky
Překladatel:	Radovan Krátký
Edice:	200. svazek ed. 200. svazek ed. Soudobá světová próza
Vydání:	Soudobá světová próza (SNKHLU, SNKLU, Odeon) (200.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 8. 2017 12:53
Číslo položky:	15822

O autorovi

Pier Paolo Pasolini

Pier Paolo Pasolini byl italský básník, spisovatel, scenárista, novinář, filozof, režisér a herec. Byl významnou osobností veřejného a politického života a jeho účast v něm vyvolávala četné kontroverze. Vzdělání získal na Boloňské univerzitě, kde studoval historii a literaturu, po ukončení studií pracoval jako učitel. Ačkoli pocházel z vojenského, profašisticky orientovaného prostředí, sám se zapojil do antifašistického hnutí a koncem 40. let vstoupil do italské komunistické strany. V 50. letech měl pro svou homosexualitu, ke které se veřejně hlásil, potíže s italskými úřady a vydání jeho knihy Darmošlapové v r. 1955 vyvolalo skandál. I komunistická kritika ji přijala chladně a Pasoliniho později vyloučila ze svých řad. Ten se však nikdy nepřestal považovat za marxistu . V 60. letech, když začaly jeho filmy získávat světovou proslulost a sbírat ocenění, se stal pro italskou společnost přijatelnějším. Dne 2. listopadu 1975 byl v pobřežním městě Ostia nedaleko Říma zavražděn. Za jeho vraždu byl odsouzen sedmnáctiletý Giuseppe Pelosi, ten ale v r. 2005 zpochybnil oficiální verzi vyšetřování a naznačil možné politické souvislosti umělcovy smrti. Koncem roku 2014 italské úřady znovu uvažovaly o obnovení vyšetřování na základě testů DNA, o něž požádal Pasoliniho bratranec Guido Mazzon. Hrdinové v jeho dílech jsou zpravidla lidé žijící na okraji společnosti, což vedlo k častému používání jazyka lůzy. Zpočátku byl ovlivněn neorealismem, postupem času začal zpracovávat náboženskou tematiku. Ve svých pozdních filmech pak často zobrazoval násilí, mnohdy sahal i po motivech sadismu a nebál se realistického zobrazování sexu. Pro zvýšení efektu některých scén kombinoval amatérské herce s profesionálními. V roce 2014 natočil režisér Abel Ferrara celovečerní film Pasolini pojednávající o Pasoliniho posledních dnech a předčasné násilné smrti v roce 1975. Titulní postavu...

Více od autora