František Soukup
Základní kurs elektrotechniky

1962 | Státní nakladatelství technické literatury

Knižní vydání dálkového kursu, vycházejícího v časopise Elektrotechnik v roce 1959/60, vykládá ve 12 lekcích základní pojmy a zákony elektřiny a elektrotechniky, popisuje stroje a přístroje, montáž, údržbu a obsluhu elektrického zařízení a seznamuje s bezpečnostními a pracovními předpisy.
Určeno pracovníkům, kteří c…htějí získat základní kvalifikaci v silnoproudé elektrotechnice.
1. vydání. Knižní vydání dálkového kursu, vycházejícího v časopise Elektrotechnik v roce 1959/60, vykládá ve 12 lekcích základní pojmy a zákony elektřiny a elektrotechniky, popisuje stroje a přístroje, montáž, ú…držbu a obsluhu elektrického zařízení a seznamuje s bezpečnostními a pracovními předpisy.
Určeno pracovníkům, kteří chtějí získat základní kvalifikaci v silnoproudé elektrotechnice.
1. vydání.

Stav

Mírně opotřebená

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	308
Jazyk:	česky
Edice:	16. svazek ed. 16. svazek ed. Praktické elektrotechnické příručky
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	31. 5. 2017 14:57
Číslo položky:	12272

O autorovi

František Soukup

František Soukup byl český sociálně-demokratický politik, novinář a publicista, povoláním právník. Jednalo se o jednoho z pěti mužů 28. října. Působil jako poslanec Říšské rady, Revolučního nár. shromáždění a senátor Národního shromáždění ČSR. Na počátku existence československého státu zastával post ministra spravedlnosti. Pocházel z rodiny hostinského. Od roku 1891 studoval práva na české univerzitě v Praze. Následujícího roku byl ale ze studií pro své veřejné aktivity v studentském pokrokovém hnutí vyloučen. V letech 1895–1896 pak studoval na Univerzitě ve Štýrském Hradci a teprve roku 1899 promoval na pražské univerzitě. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska, nejdříve na počátku 90. let 19. století v pokrokovém hnutí. Měl blízko k mladočeské straně, ale brzy se s ní rozešel a spolu s částí pokrokářů přešel roku 1896 do sociálně demokratické strany. Stal se jejím funkcionářem a redaktorem jejího deníku Právo lidu. Tuto funkci si podržel relativně velmi dlouho. Od roku 1904 až do roku 1938 zastával funkci zástupce Českoslovanské, později Československé sociálně demokratické strany v byru Druhé internacionály. Zakládal Dělnickou akademii a angažoval se v ateistickém hnutí . Od roku 1900 působil i jako právník. V rámci sociální demokracie patřil k autonomistickému křídlu, které uznávalo národní rozměr českého hnutí. V roce 1905 náležel mezi nejaktivnější stoupence rovného volebního práva. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se potom stal poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 006. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Zasedal zde do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911. Opětovně se v Říšské radě objevil až roku 1913, když 2. dubna 1913 uspěl v doplňovací volbě konané v okrsku Čechy 35 poté, co zemřel poslanec Černý. Slib složil 15. května 1913 a ve vídeňském parlamentu setrval...

Více od autora