Wilhelm Weischedel
Zadní schodiště filosofie

1992 | Nakladatelství Votobia

Zadní schodiště není běžným vchodem do bytu. Není svítící, vyleštěné a slavnostní jako schodiště hlavní. Je prosté a holé, někdy trochu zanedbané. Ale zato se není třeba ke vstupu zvláště oblékat. Člověk přijde, jaký je, a je tím, čím je. A přesto se dostane i po zadním schodišti k stejnému cíli jako po schodišti hlavn…ím: k lidem, kteří bydlí uvnitř. I k filosofům se můžeme přibližovat slavnostně: po udržovaných běhounech a podél lesknoucího se zábradlí. Ale existují i zadní schody k filosofii. I pro návštěvu u myslitelů platí: Člověk přijde, jaký je, a je tím, čím je. A má-li štěstí, setká se s filosofy rovněž takovými, jací jsou, neočekávají-li právě na hlavním schodišti nějakého vznešeného hosta. U zadního schodiště je potkáme bez slavnostního lesku a okázalého chování. Snad je zde také poznáme jako lidi, jimiž jsou: s jejich lidskými chybami a současně s jejich velkolepými a poněkud dojímavými pokusy dostat se nad pouhé lidské. Je-li tomu tak, je ovšem nezávaznost vstupu po zadním schodišti ta tam. Pak i my musíme být připraveni k vážnějšímu rozhovoru s filosofy. Hlasatelů vznešeného postoje k filosofii, kteří tento autorův pokus co nejpřísněji zatratí, nebude asi málo, jestliže nebudou vůbec považovat pod svou úroveň vzít jej na vědomí. Ať tedy používají jen hlavního schodiště filosofie, což i autor v některých svých dosavadních pracích činil. Jestliže tentokrát používá zadního schodiště filosofie, pak také proto, že zde nehrozí nebezpečí, které je typické pro hlavní schodiště, že totiž mnohdy místo toho, aby se dospělo do filosofova bytu, stojí se u kandelábrů, u atlantů a karyatid, které zdobí portál, vestibul a vstup na schodiště. Zadní schodiště je bez ozdob a bez odbočení. Proto vede příměji k cíli. Zadní schodiště není běžným vchodem do bytu. Není svítící, vyleštěné a slavnostní jako schodiště hlavní. Je prosté a holé, někdy trochu zanedbané. Ale zato se není třeba ke vstupu zvláště oblékat. Člo…věk přijde, jaký je, a je tím, čím je. A přesto se dostane i po zadním schodišti k stejnému cíli jako po schodišti hlavním: k lidem, kteří bydlí uvnitř. I k filosofům se můžeme přibližovat slavnostně: po udržovaných běhounech a podél lesknoucího se zábradlí. Ale existují i zadní schody k filosofii. I pro návštěvu u myslitelů platí: Člověk přijde, jaký je, a je tím, čím je. A má-li štěstí, setká se s filosofy rovněž takovými, jací jsou, neočekávají-li právě na hlavním schodišti nějakého vznešeného hosta. U zadního schodiště je potkáme bez slavnostního lesku a okázalého chování. Snad je zde také poznáme jako lidi, jimiž jsou: s jejich lidskými chybami a současně s jejich velkolepými a poněkud dojímavými pokusy dostat se nad pouhé lidské. Je-li tomu tak, je ovšem nezávaznost vstupu po zadním schodišti ta tam. Pak i my musíme být připraveni k vážnějšímu rozhovoru s filosofy. Hlasatelů vznešeného postoje k filosofii, kteří tento autorův pokus co nejpřísněji zatratí, nebude asi málo, jestliže nebudou vůbec považovat pod svou úroveň vzít jej na vědomí. Ať tedy používají jen hlavního schodiště filosofie, což i autor v některých svých dosavadních pracích činil. Jestliže tentokrát používá zadního schodiště filosofie, pak také proto, že zde nehrozí nebezpečí, které je typické pro hlavní schodiště, že totiž mnohdy místo toho, aby se dospělo do filosofova bytu, stojí se u kandelábrů, u atlantů a karyatid, které zdobí portál, vestibul a vstup na schodiště. Zadní schodiště je bez ozdob a bez odbočení. Proto vede příměji k cíli.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	89 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~99 Kč~~ 79 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	249
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085619369
ISBN:	9788085619362
Překladatel:	J Horák
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Letohrad
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Olomouc
Vystaveno:	20. 12. 2025 11:58
Číslo položky:	1508829

O autorovi

Wilhelm Weischedel

Wilhelm Weischedel byl německý filosof, žák M. Heideggera, profesor Svobodné univerzity Berlín a editor spisů Immanuela Kanta. Narodil se v rodině pietistického faráře W. G. Weischedela, vyrůstal ve Švábsku a maturoval v Elberfeldu. Na univerzitě v Marburgu studoval teologii u Paula Tillicha a Rudolfa Bultmanna, později filozofii u Martina Heideggera a Nicolai Hartmanna. Promoval roku 1933 prací o povaze zodpovědnosti u M. Heideggera, s nímž se však kvůli jeho politickým postojům rozešel. V důsledku toho nenašel uplatnění na univerzitě a pracoval v knihovně a v obchodě. Roku 1934 se oženil s kolegyní Käte Grunewald, která promovala prací o Johannu Taulerovi, a měli spolu dvě dcery. Roku 1936 se habilitoval prací o Fichtovi na Freiburské univerzitě, protože však odmítl vstoupit do NSDAP, pracoval jako účetní. Konec války zažil v Paříži jako účastník odboje. Od roku 1946 byl mimořádným profesorem na Universitě v Tübingenu a od roku 1953 řádným profesorem v Berlíně. Roku 1970 byl penzionován. Od roku 1950 působil ve vedení vydavatelského družstva Wissenschaftliche Buchgesellschaft , které se snažilo nahradit nacisty zničenou vědeckou literaturu. V roce 2000 mělo družstvo přes 120 tisíc členů a abonentů. Weischedelova filosofie je osobitá forma filosofie existence, která zápasí hlavně se skepticismem a nihilismem. Zabýval se také zodpovědností za techniku a vyrovnáním s národním socialismem. Weischedel úzce spolupracoval s levicovým teologem Helmutem Gollwitzerem, zároveň si však udržoval kritický odstup ke křesťanství a teologii. Nejhlubší podstatou skutečnosti i lidského života je podle Weischedela jejich radikální problematičnost , proto skutečnost kolísá mezi bytím a nebytím a člověk mezi přítomností a nepřítomností smyslu. Člověk se nemůže spokojit s žádnou definitivní odpovědí a musí vytrvat v otevřeném skepticismu. Nemůže přijmout žádný poslední a nepochybný základ, ja...

Více od autora