Vasilij Ivanovič Čujkov
Začátek cesty

1963 | Nakladatelství Naše vojsko

Západní historiografie dovozu je, že nacistické Německo bylo poraženo na západní frontě, že SSSR se valně nezasloužil o vítězství protihitlerovské koalice. Tyto názory autor vyvrací. Zevrubně popisuje a dokumentárně dokládá, jak Sovětská armáda předčila v bitvě na Volze, mezníku 2. světové války, nepřítele nejen moráln…ě politicky, ale i technicky a takticky. Západní historiografie dovozu je, že nacistické Německo bylo poraženo na západní frontě, že SSSR se valně nezasloužil o vítězství protihitlerovské koalice. Tyto názory autor vyvrací. Zevrubně popisuje… a dokumentárně dokládá, jak Sovětská armáda předčila v bitvě na Volze, mezníku 2. světové války, nepřítele nejen morálně politicky, ale i technicky a takticky.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	373 , 13 nečíslovaných obrazových příloh
Jazyk:	česky
Překladatel:	Antonín Jánský
Edice:	12. svazek ed. 12. svazek ed. Paměti
Vydání:	Vydání I.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 7. 2026 15:56
Číslo položky:	1848556

O autorovi

Vasilij Ivanovič Čujkov

Vasilij Ivanovič Čujkov byl sovětský voják, maršál a dvojnásobný hrdina SSSR , a diplomat. Hrál významnou roli při obraně Stalingradu a dobývání Berlína. Pocházel z rolnické rodiny. V roce 1918 vstoupil do Rudé armády a v letech 1918-1920 bojoval na Ukrajině, jižním Rusku a na Kavkaze a nakonec v Polsku. Na konci občanské války velel pluku. V letech 1923-1931 rotoval mezi Frunzeho vojenskou akademií, kde absolvoval některé zvláštní kursy specializované na Dálný východ, a Dálným východem, kde střídavě hrál úlohu diplomatického kurýra v Číně a člena štábu Vasilije Bljuchera. 1932-1935 vedl kurzy pro vyšší důstojníky a poté byl přeřazen k bojovým jednotkám . Jeho dosavadní úspěchy udělaly dojem na jeho nadřízené a jelikož volných míst pro povyšování bylo po Stalinových čistkách v armádě dost, bylo jen logické, že se měl zúčastnit i přepadení Finska. V průběhu bitvy o Suomussalmi nahradil 22. prosince 1940 v čele 9. armády jejího velitele Duchanova. Obtížnou situaci však vyřešit nedokázal a bitva skončila pro sovětskou stranu zdrcujíci porážkou a zničením dvou sovětských divizí a jednoho tankového praporu. Navzdory tomu však Čujkov přežil a ani dopad na jeho kariéru nebyl drastický. V roce 1940 byl již jako generálporučík vyslán do Číny jako vojenský atašé. V roce 1941 se vrátil do Moskvy, ale jeho práce se opět týkala diplomacie, navzdory opakovaným žádostem o znovupřiřazení ke frontovým jednotkám. Později byl ale jmenován zástupcem velitele rezervního sboru dislokovaného v jeho rodišti, kde řídil výcvik vojáků. Většinu času však pouze formálně, neboť jej odstavila těžká zranění utrpěná při nehodě. V červenci 1942 dočasně velel 64. armádě přiřazené k jižním...

Více od autora