Knihy
Umění a architektura
Výtvarné umění
Jaromír Neumann
Za vědecké dějiny umění a novou kritiku

Jaromír Neumann: Za vědecké dějiny umění a novou kritiku

Jaromír Neumann, Jan Květ, Jaroslav Pešina, Vladimír Wagner
Za vědecké dějiny umění a novou kritiku : projevy z pracovní konference československých historiků umění a výtvarných kritiků v Bechyni 1951

1951 | Nakladatelství Orbis

Nejdůležitější projevy z pracovní konference navazující na diskusi o významu Stalinových statí o marxismu v jazykovědě pro dějiny umění a výtv. kritiku u nás. Úvod. projev J. Květa informuje o podnětech k svolání konference, o výsledcích, k nimž dospěla katedra při rozboru Stalinových jazykověd. statí s hlediska dějepi…su umění, a o hl. obrysech themat, která má konference projednat. Obsažný ref. J. Neumanna je věnován otázkám boje o socialist. realismus a úkolům naší výtv. kritiky a hist. umění . Další stať V. Wagnera je věnována úkolům slovenského dějepisu umění, referát J. Pešiny pojednává predevším o úkolech památkové péče a pracích soupisný ch, o musejnictví a lidovýchově. Nejdůležitější projevy z pracovní konference navazující na diskusi o významu Stalinových statí o marxismu v jazykovědě pro dějiny umění a výtv. kritiku u nás. Úvod. projev J. Květa informuje o podněte…ch k svolání konference, o výsledcích, k nimž dospěla katedra při rozboru Stalinových jazykověd. statí s hlediska dějepisu umění, a o hl. obrysech themat, která má konference projednat. Obsažný ref. J. Neumanna je věnován otázkám boje o socialist. realismus a úkolům naší výtv. kritiky a hist. umění . Další stať V. Wagnera je věnována úkolům slovenského dějepisu umění, referát J. Pešiny pojednává predevším o úkolech památkové péče a pracích soupisný ch, o musejnictví a lidovýchově.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	111
Jazyk:	česky
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Aktuality
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 2. 2025 17:44
Číslo položky:	1130964

O autorech

Jaromír Neumann

Jaromír Neumann byl český historik umění a pedagog, specializující se převážně na barokní umění, člen korespondent ČSAV. Po maturitě na reálném gymnáziu ve Vysokém Mýtě studoval od roku 1945 na FF UK v Praze dějiny umění u profesora Antonína Matějčka, docenta Jana Květa a estetiku u profesora Jana Mukařovského. Doktorát složil roku 1949 a roku 1951 se habilitoval. Do roku 1970 a externě také později přednášel na FF UK dějiny umění. Jeho manželka byla redaktorkou nakladatelství Odeon. V letech 1960-1970 byl též ředitelem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Po únoru 1948 se projevoval jako militantní marxista a zničil kariéru dvou prominentních historiků umění. Prof. Václav Mencl musel odejít z Prahy a ztratil na deset let možnost přednášet na Univerzitě, prof. Josefu Cibulkovi na údajný Neumannův podnět odebrali profesuru, musel odejít ze všech vědeckých a pedagogických funkcí a zprvu nedostal ani důchod. V padesátých letech Neumann zastával pozice velmi striktně marxisticky pojatých dějin umění. Později své marxistické postoje značně zmírnil. Velké uznání i mezinárodní ohlas získal svými objevy zapomenutých děl velikánů evropské malby v obrazárně Pražského hradu v šedesátých letech. Práce o těchto objevech publikoval i v zahraničí. V období tzv. pražského jara zastával reformní kurs a začal pohlížet na své minulé postoje kriticky, za což byl v průběhu normalizace postižen. S výjimkou několika výstavních katalogů nemohl publikovat nové práce , ztratil možnost přednášet na univerzitě i pracovat v akademii věd. , Už připravená sazba knihy o M. L. Willmannovi a J. K. Liškovi byla roku 1971 rozmetána. Po vynuceném odchodu z univerzity i akademie věd pracoval jako odborný pracovník pražské Národní galerie. Pro zahraniční cesty podepsal pod nátlakem StB spolupráci pod reg. číslem 20795 a kr...

Více od autora

Jaroslav Pešina

Jaroslav Pešina byl český historik umění, profesor Univerzity Karlovy. Narodil se jako prostřední ze tří dětí v rodině velkoobchodníka s kávou a cukrem Jana Pešiny a jeho ženy Zdenky, rozené Meisnerové . Rodina pobývala střídavě v Praze a na venkovském sídle v Senohrabech. Po maturitě v Praze studoval v letech 1931–1936 dějiny umění na Filozofické fakultě UK u profesorů V. Birnbauma, J. Cibulky, J. Šusty a Antonína Matějčka, s jehož dcerou Alenou se roku 1941 oženil. Roku 1939 obdržel Římské stipendium v pobočce Českého historického ústavu v Římě. V letech 1939–1950 pracoval v Národní galerii v Praze, ve sbírce starého umění. Roku 1950 se habilitoval a roku 1954 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě UK, kde v letech 1963–1970 vedl katedru dějin umění, než byl jako bezpartijní funkce zbaven. Dále na téže katedře přednášel dějiny gotického malířství a vedl proseminář dějin umění až do roku 1980. Působil v Ústavu pro teorii a dějiny umění Československé akademie věd jako člen ústavní rady a vědecký redaktor, přispěl k rozvoji Národní galerie v Praze, v níž se stal předsedou nákupní komise pro staré umění i členem vědecké rady. Byl členem Mezinárodního komitétu dějin umění. Jako ocenění prestiže, kterou svým dílem vydobyl české medievalistice, mu byla roku 1972 udělena Herderova cena.. V letech 1953-1993 byl členem redakční rady, 1961-1970 šéfredaktor časopisu Umění. Věnoval se hlavně domácímu malířství pozdní gotiky a renesance, v období okupace také knižní vazbě a moderní české grafice, pod tlakem politické situace v první polovině 50. let rovněž dílu Mikoláše Alše. Jaroslav Pešina zásadním způsobem přispěl k poznání českého gotického malířství a jeho zařazení do evropského kontextu, uspořádal roztříštěný památkový fond a jeho chronologii, osvětlil otázky autorství děl. Mnoho jeho dílčích studií, které publikoval zejména v časopise Umění, vyústilo ve velké soubor...

Více od autora