„Ja na frontě… išiel som na zteč! Vietě, čo je taká zteč! Automaty, gulomety, urá! Bili sme bolševikov, eh, čo hovorím, fašistov, a na to, či mame horúčku, sme někúkali!“ S určitou dávkou zjednodušení lze konstatovat, že v předlistopadových dobách česká veřejnost reflektovala slovenskou válečnou minulost především prostřednictvím právě tohoto proslaveného výroku „pétépáckého“ majora Halušky. Valnou měrou k tomu přispěl především fakt, že režimní historikové o bojové činnosti slovenské armády za 2. světové války, zvláště pak na východní frontě, spíše mnohoznačně mlčeli. A pokud snad nikoli, tak předkládali nejen zcela nepřesný a povrchní popis, ale zejména naprosto zkreslenou, ideologicky poplatnou interpretaci. Taková situace u veřejnosti pochopitelně vytvářela velice široký prostor pro četné dohady.
Pod nánosem legend, mýtů, polopravd či vyslovených lží skončila i válečná historie slovenského letectva. Přesto, či spíše právě proto problematika této početně nevelké, ale elitní zbraně každé armády budí oprávněnou pozornost profesionálních historiků, soukromých badatelů i odborné veřejnosti. V uplynulých šestnácti polistopadových letech toho o ní bylo publikováno již nemálo. Nejen ve slovenštině a češtině, ale i v angličtině, francouzštině, němčině, ruštině, polštině a nedávno dokonce i v japonštině. Mezi monografiemi či dílčími studiemi převažují buď obecná historická pojednání, nebo fotografické publikace. Vlastní životní osudy významných slovenských letců včetně těch, kteří dosáhli statutu stíhacího esa, však dosud zůstávají tak trochu na okraji zájmu. Kniha Za Boha a národ pojednává právě o nich.

zdroj: www.svetkridel.cz