Knihy
Poezie
Zahraniční poezie
Bohuslav Reynek
Z vln, které zkameněly

Bohuslav Reynek, Suzanne Renaud, Jiří Reynek
Z vln, které zkameněly

2007 | Karmelitánské nakladatelství

Velmi zvláštní kniha - texty dvojice básníků a fotografie jejich syna.
Texty Bohuslava Reynka, Suzanne Renaud a Jiřího Reynka. Fotografie Daniela Reynka v této knize doprovázejí básně jeho rodičů, Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud. Danielův bratr Jiří pak přeložil další dva zde publikované prozaické texty. Texty Boh…uslava Reynka jsou vybrány ze sbírek Rty a zuby , Rybí šupiny , Sníh na zápraží , Mráz v okně a Odlet vlaštovek . Texty Suzanne Renaud – Topoly, Záclony a Tvář erbu – pocházejí ze sbírky Dveře v přítmí. Báseň začínající slovy "Jakou sladkost náhle srdce tvoje cítí ..." je úryvkem z její sbírky Křídla z popele.
Usedlost básníka a výtvarníka Bohuslava Reynka v Petrkově u Havlíčkova Brodu se džunglovitou zahradou, básníkem apostrofovanou jako „živá loď“, náleží k magickým místům české literatury a výtvarného umění. Reynek byl velikým osamělcem. Snad právě proto tak přitahoval mnohé návštěvníky, kteří zejména v šedesátých letech proměnili petrovský dům-archu v neformální poutní místo. Z Reynkova manželství s francouzskou básnířkou a podle Halasových slov „kněžnou poezie“ Suzanne Renaud se narodili dva synové: starší Jiří, který se od dětství staral o příbytek a sad a překládal z francouzštiny např. prózy Henriho Pourrata nebo Francise Jammese, a mladší Daniel, který v totalitních časech pracoval ve stavebnictví a ve volných chvílích svátečně fotografoval.
Útlý, harmonicky působivý svazek jeho barevných fotografických kompozic, nazvaný podle jednoho otcova verše Z vln, které zkameněly, je prvním ucelenějším představením Danielovy meditativně laděné tvorby.
Bohuslav Reynek byl božím, biblickým člověkem, který během života nerad opouštěl zapomenutý kout na Vysočině. To však neomezovalo jeho lyrickou i výtvarnou fantazii. Příšeřím modrých chodeb a vytapetovaných místností petrkovské „živé lodi“ procházeli nejen biblické postavy a poutníci věčnosti, Kristové ukřižovaní na plotech a krvácející v travinách, ale také zvířata, strašidla i všední věci, probouzející se pod dotekem Reynkovy nevšední představivosti.
Daniel začal fotografovat už v padesátých letech. Jeho otec posílal prosté černobílé fotografie jako vánoční pohlednice přátelům. Později si Reynek koupil dokonalejší fotoaparát a začal snímat v barvě. Průhledy zaroseným okenním sklem do zdánlivě pusté zimní scenérie, žilkováním uschlého listu, pavučinou mezi zdí a trámem, ale i skrze obyčejný drátěný plot, který paspartuje, uvězňuje spatřené a rozlamuje obraz na to, co je skutečné, a na to, co se rozprostírá za skutečností, využívá Daniel Reynek k tomu, aby zachytil něco trvalého a jdoucího až za báseň obrazu. Ačkoli fotografie doprovázejí otcovy básnické i prozaické texty, verše Suzanne Renaud a střípky z vycizelovaných překladů Jiřího Reynka, nelze obrazově literární knížku vnímat jako jednoznačnou symbiózu světa poezie a výtvarného vidění. Reynkovy fotografie by bylo jisté možné vyjmout z petrkovského zázemí a zakořenění, avšak tím by se něco z nich provždy ztratilo.
Daniel Reynek je pokračovatelem v tradici, kterou v grafických listech a kresbách založil jeho otec. Svými fotografiemi vstupuje i do současného výtvarného kontextu, který se začíná odklánět od násilnictví vnějšího světa a od postmoderní civilizace, jíž dochází dech. Při pohledu na jeho petrkovská zátiší si vybavíme okamžitě magické a spirituální, přírodně dějinné fotografie Petry Růžičkové, zachycující jevy a děje probleskující za mlhovinou nebo už za tmou, která nás začíná ohrožovat. Na rozdíl od Daniela Reynka, který své dílo propojuje s geniem loci, je ovšem tvorba Růžičkové více globální, formálně i filosoficky vytříbená a novátorská.
Velmi zvláštní kniha - texty dvojice básníků a fotografie jejich syna.
Texty Bohuslava Reynka, Suzanne Renaud a Jiřího Reynka. Fotografie Daniela Reynka v této knize doprovázejí básně jeho rodičů, …Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud. Danielův bratr Jiří pak přeložil další dva zde publikované prozaické texty. Texty Bohuslava Reynka jsou vybrány ze sbírek Rty a zuby , Rybí šupiny , Sníh na zápraží , Mráz v okně a Odlet vlaštovek . Texty Suzanne Renaud – Topoly, Záclony a Tvář erbu – pocházejí ze sbírky Dveře v přítmí. Báseň začínající slovy "Jakou sladkost náhle srdce tvoje cítí ..." je úryvkem z její sbírky Křídla z popele.
Usedlost básníka a výtvarníka Bohuslava Reynka v Petrkově u Havlíčkova Brodu se džunglovitou zahradou, básníkem apostrofovanou jako „živá loď“, náleží k magickým místům české literatury a výtvarného umění. Reynek byl velikým osamělcem. Snad právě proto tak přitahoval mnohé návštěvníky, kteří zejména v šedesátých letech proměnili petrovský dům-archu v neformální poutní místo. Z Reynkova manželství s francouzskou básnířkou a podle Halasových slov „kněžnou poezie“ Suzanne Renaud se narodili dva synové: starší Jiří, který se od dětství staral o příbytek a sad a překládal z francouzštiny např. prózy Henriho Pourrata nebo Francise Jammese, a mladší Daniel, který v totalitních časech pracoval ve stavebnictví a ve volných chvílích svátečně fotografoval.
Útlý, harmonicky působivý svazek jeho barevných fotografických kompozic, nazvaný podle jednoho otcova verše Z vln, které zkameněly, je prvním ucelenějším představením Danielovy meditativně laděné tvorby.
Bohuslav Reynek byl božím, biblickým člověkem, který během života nerad opouštěl zapomenutý kout na Vysočině. To však neomezovalo jeho lyrickou i výtvarnou fantazii. Příšeřím modrých chodeb a vytapetovaných místností petrkovské „živé lodi“ procházeli nejen biblické postavy a poutníci věčnosti, Kristové ukřižovaní na plotech a krvácející v travinách, ale také zvířata, strašidla i všední věci, probouzející se pod dotekem Reynkovy nevšední představivosti.
Daniel začal fotografovat už v padesátých letech. Jeho otec posílal prosté černobílé fotografie jako vánoční pohlednice přátelům. Později si Reynek koupil dokonalejší fotoaparát a začal snímat v barvě. Průhledy zaroseným okenním sklem do zdánlivě pusté zimní scenérie, žilkováním uschlého listu, pavučinou mezi zdí a trámem, ale i skrze obyčejný drátěný plot, který paspartuje, uvězňuje spatřené a rozlamuje obraz na to, co je skutečné, a na to, co se rozprostírá za skutečností, využívá Daniel Reynek k tomu, aby zachytil něco trvalého a jdoucího až za báseň obrazu. Ačkoli fotografie doprovázejí otcovy básnické i prozaické texty, verše Suzanne Renaud a střípky z vycizelovaných překladů Jiřího Reynka, nelze obrazově literární knížku vnímat jako jednoznačnou symbiózu světa poezie a výtvarného vidění. Reynkovy fotografie by bylo jisté možné vyjmout z petrkovského zázemí a zakořenění, avšak tím by se něco z nich provždy ztratilo.
Daniel Reynek je pokračovatelem v tradici, kterou v grafických listech a kresbách založil jeho otec. Svými fotografiemi vstupuje i do současného výtvarného kontextu, který se začíná odklánět od násilnictví vnějšího světa a od postmoderní civilizace, jíž dochází dech. Při pohledu na jeho petrkovská zátiší si vybavíme okamžitě magické a spirituální, přírodně dějinné fotografie Petry Růžičkové, zachycující jevy a děje probleskující za mlhovinou nebo už za tmou, která nás začíná ohrožovat. Na rozdíl od Daniela Reynka, který své dílo propojuje s geniem loci, je ovšem tvorba Růžičkové více globální, formálně i filosoficky vytříbená a novátorská.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	48
Jazyk:	česky
ISBN10:	8071951080
ISBN:	9788071951087
Ilustrátor:	Daniel Reynek
Vydáno v:	Kostelní Vydří
Vystaveno:	6. 5. 2026 15:28
Číslo položky:	1733242

O autorech

Bohuslav Reynek

Bohuslav Reynek byl český básník, malíř, grafik a překladatel. Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka a jeho manželky Marie, rozené Divišové. Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě. Zde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění. Po maturitě studoval zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně . V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est là…, básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si 13. března 1926 v Grenoblu vzal za manželku. Následujících deset let žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku. Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957. V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev. V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan M...

Více od autora

Suzanne Renaud

Suzanne Renaud, provdaná Reynková byla francouzská básnířka a překladatelka. Narodila se v rodině důstojníka Abela Renauda a jeho ženy Félicie, rozené Tartari. Když jí bylo pět let, přestěhovala se její rodina z Lyonu do Grenoblu, kde v roce 1910 její otec zemřel. Měla o 9 let mladší sestru Marcelle. Absolvovala Stendhalovo lyceum. S matkou obě sestry procestovaly Švýcarsko, Normandii a Anglii. Za první světové války tam pracovala ve vojenské nemocnici jako ošetřovatelka raněných. Pracovala jako překladatelka do The Anglo-French Review a přednášela o moderní francouzské literatuře na filozofické fakultě grenobelské univerzity. V roce 1923 se v Grenoblu seznámila s českým básníkem Bohuslavem Reynkem, který ji vyhledal, aby ji požádal o povolení přeložit její první básnickou sbírku Ta vie est là. Reynek ji po smrti její matky požádal o ruku. Renaudová nejprve z důvodu smutku nad ztrátou matky odmítala, avšak 13. března 1926 se za něj v kostele svatého Josefa v Grenoblu provdala. Po svatbě se s ním odstěhovala na statek do Petrkova na Havlíčkobrodsku. Susanne byla Petrkovem překvapena, pozornost místních poutala svým vystupováním . Během dalších deseti let žili střídavě ve Francii a Československu, kde se nakonec v roce 1936 usadili. V červnu 1928 se jim narodil syn Daniel Václav , který se stal fotografem, a v červenci 1929 syn Jiří Michael . Život v drsné krajině Vysočiny Susanne těžce snášela, stýskalo se jí po krajině kolem Grenoblu, nicméně na Vysočinu si postupně zvykla, a kraj si oblíbila, jak dokazují některé její pozdní básně . Překládala manželovu poezii do francouzštiny, on její do češtiny. Do francouzštiny překládala také díla českých básníků Vladimíra Holana a Františka Halase. V letech 1947–1959 udržovala koresponde...

Více od autora