Knihy
Filozofie a náboženství
Filozofie
Johann Wolfgang von Goethe
Winckelmann ; Sběratel : texty o umění a jeho v...

Johann Wolfgang von Goethe
Winckelmann ; Sběratel : texty o umění a jeho vnímání

2005 | Nakladatelství Malvern

V osmé knize autobiografie Báseň i pravda mluví Goethe o všeobecné úctě, jaké se Johann Joachim Winckelmann v Německu těšil v době Goethova mládí, a též o šoku, který způsobila Winckelmannova nenadálá smrt. Goethe tedy Winckelmannův kult nezakládá, nýbrž dozrává v intelektuálním prostředí, které je jím již naplněno. C…o však konkrétně bylo mládí na Winckelmannovi předmětem kultu?

Jednak to byl Winckelmannův „objektivní“ význam vědecký, to jest nové „objevení“ antiky: obrácení pozornosti od latinského starověku k „původnějšímu“ starověku řeckému a od poznávání antiky pouze skrze literaturu k rovnosilnému důrazu na výtvarná díla; zkoumání antiky „in situ“, tedy v krajinách, kde antika kdysi žila a kde se nejvíce dochovala; vypracování vůbec prvního rozvrhu vývojových etap antického umění, který v zásadě, byť s tisícerými korekcemi, platí dodnes. Toto vše letmo naznačila už autorova prvotina Myšlenky o napodobování řeckých děl v malířství a sochařství , to v ucelené podobě přinesly Dějiny umění starověku a díky tomu je Winckelmann pokládán za fundátora klasické archeologie i dějin umění.
Neméně ovšem Winckelmann na své současníky působil jakožto veřejně známá a diskutovaná osobnost.

Jako člověk, pro něhož antika nebyla jen předmětem vědeckého zájmu, nýbrž celoživotní vášní, v touze po jejímž uspokojení se dokázal stát vlastní pílí ze syna chudého ševce z braniborské Staré Marky celoněmecky a pak i celoevropsky známým učencem, obcujícím v nejvznešenějších kruzích Říma. Jako člověk, jenž se jak ve svých spisech, tak ve svém životě snažil ŽÍT ANTIKU. Ještě přesněji: Jenž se sám prezentoval světu jako člověk, který žije antiku. Jelikož pak pro něho je pojem „antika“ prakticky synonymem pojmu „krása“, „žít antiku“ znamená „hledat krásu, žít krásu, stavět krásu nade všechno“, a to krásu přítomnou jak v antickém umění, tak v živých spolulidech. Vždyť výjimečná krása řeckého umění byla dle Winckelmannových Myšlenek o napodobování řeckých děl v malířství a sochařství umožněna prvotně tím, že Řekové byli výjimečně krásní lidé a krásu výjimečně vysoko cenili: „Lidé se pečlivě vyhýbali všem tělesným nedostatkům Pro umělce byla školou gymnasia, v nichž mladí lidé prováděli svá tělesná cvičení zcela nazí. Chodili tam mudrci i umělci Každá slavnost v Řecku tedy byla pro umělce příležitostí k nejpřesnějšímu poznávání krásné přirozenosti.“ Tohoto Winckelmanna – vědce, ale současně a především apoštola antiky, ba vlastně „antickou osobnost“, tedy ctí jako ideální lidský typus osvícenské a klasicistní Německo; Herder napsal roku 1781 ve stati Winckelmann, Lessing, Sulzer, že i kdyby Winckelmann nezanechal ani písmeno tištěného díla, ukazuje jeho život, jeho listy a jeho osud, že byl člověkem mimořádným. Tento Winckelmann je tedy i hrdinou Goethova spisu.

Přeložili, úvody a poznámkami opatřili Štěpán Böswart a Martin C. Putna. V osmé knize autobiografie Báseň i pravda mluví Goethe o všeobecné úctě, jaké se Johann Joachim Winckelmann v Německu těšil v době Goethova mládí, a též o šoku, který způsobila Winckelmannova nenadál…á smrt. Goethe tedy Winckelmannův kult nezakládá, nýbrž dozrává v intelektuálním prostředí, které je jím již naplněno. Co však konkrétně bylo mládí na Winckelmannovi předmětem kultu?

Jednak to byl Winckelmannův „objektivní“ význam vědecký, to jest nové „objevení“ antiky: obrácení pozornosti od latinského starověku k „původnějšímu“ starověku řeckému a od poznávání antiky pouze skrze literaturu k rovnosilnému důrazu na výtvarná díla; zkoumání antiky „in situ“, tedy v krajinách, kde antika kdysi žila a kde se nejvíce dochovala; vypracování vůbec prvního rozvrhu vývojových etap antického umění, který v zásadě, byť s tisícerými korekcemi, platí dodnes. Toto vše letmo naznačila už autorova prvotina Myšlenky o napodobování řeckých děl v malířství a sochařství , to v ucelené podobě přinesly Dějiny umění starověku a díky tomu je Winckelmann pokládán za fundátora klasické archeologie i dějin umění.
Neméně ovšem Winckelmann na své současníky působil jakožto veřejně známá a diskutovaná osobnost.

Jako člověk, pro něhož antika nebyla jen předmětem vědeckého zájmu, nýbrž celoživotní vášní, v touze po jejímž uspokojení se dokázal stát vlastní pílí ze syna chudého ševce z braniborské Staré Marky celoněmecky a pak i celoevropsky známým učencem, obcujícím v nejvznešenějších kruzích Říma. Jako člověk, jenž se jak ve svých spisech, tak ve svém životě snažil ŽÍT ANTIKU. Ještě přesněji: Jenž se sám prezentoval světu jako člověk, který žije antiku. Jelikož pak pro něho je pojem „antika“ prakticky synonymem pojmu „krása“, „žít antiku“ znamená „hledat krásu, žít krásu, stavět krásu nade všechno“, a to krásu přítomnou jak v antickém umění, tak v živých spolulidech. Vždyť výjimečná krása řeckého umění byla dle Winckelmannových Myšlenek o napodobování řeckých děl v malířství a sochařství umožněna prvotně tím, že Řekové byli výjimečně krásní lidé a krásu výjimečně vysoko cenili: „Lidé se pečlivě vyhýbali všem tělesným nedostatkům Pro umělce byla školou gymnasia, v nichž mladí lidé prováděli svá tělesná cvičení zcela nazí. Chodili tam mudrci i umělci Každá slavnost v Řecku tedy byla pro umělce příležitostí k nejpřesnějšímu poznávání krásné přirozenosti.“ Tohoto Winckelmanna – vědce, ale současně a především apoštola antiky, ba vlastně „antickou osobnost“, tedy ctí jako ideální lidský typus osvícenské a klasicistní Německo; Herder napsal roku 1781 ve stati Winckelmann, Lessing, Sulzer, že i kdyby Winckelmann nezanechal ani písmeno tištěného díla, ukazuje jeho život, jeho listy a jeho osud, že byl člověkem mimořádným. Tento Winckelmann je tedy i hrdinou Goethova spisu.

Přeložili, úvody a poznámkami opatřili Štěpán Böswart a Martin C. Putna.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	199
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086702081
ISBN:	9788086702087
Edice:	Lahvice
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 7. 2025 16:8
Číslo položky:	1318770

O autorovi

Johann Wolfgang von Goethe

Johann Wolfgang Goethe, od roku 1782 von Goethe , byl německý básník, prozaik, dramatik a politik. Narodil se ve svobodném říšském městě Frankfurtu nad Mohanem jako syn velmi zámožné rodiny. Vystudoval práva v Lipsku a ve Štrasburku. Krátce působil jako koncipient na Říšském komorním soudu ve Wetzlaru. V roce 1775 se usadil ve Výmaru, hlavním městě malého, ale kulturně důležitého Sasko-výmarského vévodství. Zde působil jako právník, byl dvorním radou a ministrem státní správy. V mládí se seznámil s Johannem Gottfriedem Herderem, jejich přátelství a Herderova filosofie ovlivnily jeho tvorbu. V raném období své literární činnosti byl čelným představitelem hnutí Sturm und Drang. Hodně cestoval, při návštěvě Itálie, zvláště Říma a tehdy samostatné Sicílie , se seznámil s antikou, kterou pokládal za vrchol kultury. Také antické Řecko považoval za nedostižný vzor. Ve vyšším věku velmi často navštěvoval Čechy, resp. západočeská lázeňská místa, především Teplice a Karlovy Vary. Později si oblíbil Mariánské Lázně, kde se v roce 1821 seznámil se svou poslední láskou Ulrikou von Levetzow. Sbíral nerosty a minerály. V roce 1799 přišel do Výmaru také jeho přítel, básník a dramatik Friedrich Schiller, aby mu byl nablízku. Oba literáti se navzájem ovlivňovali a vytvářeli významná díla. Např. již rok 1797 je považován za jejich „rok balad“. Jak Goethe, tak Schiller se stali již během svého života slavnými básníky a dramatiky. Goethe zemřel ve Výmaru v roce 1832 ve věku 82 let a byl tam také pohřben. Jako význačná dějinná osobnost je uznáván jak v Německu, tak po celém světě. Johannův otec Johann Caspar Goethe studoval práva také v Lipsku a pracoval u Říšského komorního soudu ve Wetzlaru. Podnikl cesty do Paříže a Říma. Dále své povolání již nevykonával. Rodina žila z výnosů majetku ve Frankfurtu nad Mohanem, v prostorném domě v ulici Großer Hirschgraben (Velký Jelení přík...

Více od autora