Jevgenij Abramovič Baratynskij: Vyznání za soumraku

Jevgenij Abramovič Baratynskij, Jevgenij Abramovič Boratynskij
Vyznání za soumraku

1977 | Nakladatelství Mladá fronta

Výbor veršů u nás málo známého čelného představitele zlatého věku ruské klasické poezie, který jako talentovaný Puškinův současník tvořivě navázal na Děržavina a zejména na Baťuškova a Žukovského a připravoval půdu pro pozdější rozkvět ruské filozofické lyriky a ve svých psychoanalytických verších předjímal mnohé, co p…otom založilo věhlas velké ruské dušezpytné prózy. Výbor veršů u nás málo známého čelného představitele zlatého věku ruské klasické poezie, který jako talentovaný Puškinův současník tvořivě navázal na Děržavina a zejména na Baťuškova a Žukovského a př…ipravoval půdu pro pozdější rozkvět ruské filozofické lyriky a ve svých psychoanalytických verších předjímal mnohé, co potom založilo věhlas velké ruské dušezpytné prózy.

s kódem POETLE: 39 Kč

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	124
Jazyk:	česky
Edice:	127. svazek ed. 127. svazek ed. Květy poezie
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	4. 3. 2025 12:48
Číslo položky:	1164914

O autorech

Jevgenij Abramovič Baratynskij

evgenij Abramovič Baratynskij byl ruský básník. Narodil se poblíž Tambova v rodině důstojníka, který brzy po jeho narození zemřel. Velký vliv na Baratynského pozdější myšlení měl jeho italský vychovatel, který v něm podnítil velkou lásku a úctu k Itálii. Od dvanácti let studoval v petrohradském penzionátě, ze kterého byl v roce 1815 pro kázeňské problémy vyloučen, což mu znemožnilo přístup k jakékoli státní službě s výjimkou vojenské . Jeho mládí bylo velmi smutné, žil se svou matkou, kterou velmi miloval, na rodném statku, pokusil se dokonce o sebevraždu. V roce 1819 vstoupil v Petrohradě k lehké pěchotě. Ve městě se seznámil se soudobými literáty, např. s Puškinem a Žukovským. Jeho přítel Delvig v roce 1819 bez jeho vědomí zveřejnil v časopise jeho básně. Vzorem pro ně byl George Gordon Byron a Žukovskij. V roce 1820 byl už v hodnosti poddůstojníka přeložen do Finska. Drsná finská krajina měla velký ohlas v jeho básnické tvorbě, napsal mimo jiné báseň Finlandia, která patří k jeho nejlepším. V roce 1825 konečně získal důstojnickou hodnost, opustil vojenskou službu a přestěhoval se do Moskvy. V roce 1826 se oženil se vzdělanou Nastasijí Lvovnou Engelhardtovou, která ho podněcovala v literární tvorbě. Obnovil staré přátelské vztahy se spisovateli a navázal nové. V Moskvě napsal dvě delší epické skladby, Bal a Cikánka , po nich se ale věnoval výlučně tvorbě lyrické, vydával je i knižně. V roce 1843 odjel do Paříže, kde se seznámil s Turgeněvem, v roce 1844 konečně vykonal svou vysněnou cestu do Itálie, v Neapoli pak náhle zemřel. Jeho básně jsou velmi pesimistické, bolestné a velmi emotivní a díky své citlivosti a působivosti patří k nejvýše ceněným básníkům v okruhu kolem Puškina. Je, především pro svou ponurou životní filosofii, srov...

Více od autora