Daniela Hodrová
Vyvolávání

2010 | Nakladatelství Malvern

Román významné české autorky, ve kterém se vrací ke svým dřívějším literárním postavám, spřádaje další fiktivní příběhy propletené se skutečností.
Románem proplouvá mnoho známých postav české kultury, ať již z literárních či hereckých kruhů. Své místo tu tak najde Bohunka , Joska , Jiří Kolář nebo Miloš Kopecký. Děj… se odehrává stejně jako předchozí příběhy v okolí náměstí Jiřího z Poděbrad, kolem Olšanských hřbitovů i na Pankráci, kde vyrůstal autorčin otec. Hodrová domýšlí osud svých již dříve popsaných literárních postav, jakoby snově až roztržitě vypráví o jejich dalším "životě". Román významné české autorky, ve kterém se vrací ke svým dřívějším literárním postavám, spřádaje další fiktivní příběhy propletené se skutečností.
Románem proplouvá mnoho známých postav české kultu…ry, ať již z literárních či hereckých kruhů. Své místo tu tak najde Bohunka , Joska , Jiří Kolář nebo Miloš Kopecký. Děj se odehrává stejně jako předchozí příběhy v okolí náměstí Jiřího z Poděbrad, kolem Olšanských hřbitovů i na Pankráci, kde vyrůstal autorčin otec. Hodrová domýšlí osud svých již dříve popsaných literárních postav, jakoby snově až roztržitě vypráví o jejich dalším "životě".

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	335
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086702642
ISBN:	9788086702643
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 2. 2023 13:59
Číslo položky:	505877

O autorovi

Daniela Hodrová

Daniela Hodrová je česká literární teoretička a spisovatelka. Je dcerou filmového a divadelního herce Zdeňka Hodra, tím pádem i vnučkou divadelního a filmového herce Jana Hodra , divadelní a filmové herečky Marie Hodrové roz. Bonaventurové . Maturovala v roce 1963 na střední všeobecně vzdělávací škole v Praze. Rok po maturitě se živila jako asistentka režie a dramaturgie v Divadle Jiřího Wolkera. Poté vystudovala rusistiku, bohemistiku, romanistiku a srovnávací literaturu na Univerzitě Karlově. Doktorskou práci obhájila roku 1977. V letech 1972–1975 pracovala jako redaktorka v nakladatelství Odeon. V roce 1975 začala vědecky pracovat v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. Roku 1980 získala titul kandidát věd, v roce 1992 doktor věd. V roce 2011 získala za svůj za román Vyvolávání Státní cenu za literaturu , rok poté mezinárodní Cenu Franze Kafky. V roce 2016 odešla do důchodu. Ve stejném roce obdržela cenu Magnesia litera v hlavní kategorii Kniha roku za román Točité věty. Jejím prvním manželem byl spisovatel Karel Milota Do české literatury vstoupila v roce 1964, když jí vyšla báseň v časopise Divoké víno. Tam také v roce 1971 publikovala i první prózu. V jejím díle, které je řazeno k postmoderně, je výrazná evokace tajuplné Prahy, fuksovská atmosféra, psychologické vykreslování postav, náznaky, metafory a alegorie. To vše činí její dílo kvalitním, není ale tím pádem tak snadno čitelné a uspokojí spíše náročného čtenáře. S jejím dílem prozaickým je propleteno i její dílo esejistické a teoretické, jímž do české literatury vstoupila ponejprv. Její romány jsou zmíněny jako jedna ze zbraní Saudruhových bojovníků v českém překladu parodie na Pána prstenů, Za pár prstenů .

Více od autora