Bořivoj Nechvátal, Václav Moucha, Ladislav Varadzin
Vyšehrad - knížecí a královská akropole. Svědectví archeologie

2015 | Nakladatelství Archeologický ústav AV ČR

Kniha pojednává o ústředním areálu vyšehradského hradiště představujícího v 11. a 12. století přední politické a mocenské centrum českého státu, na němž se téměř tři čtvrtě století nacházela panovnická rezidence. Vychází z komplexního zpracování rozsáhlých, avšak dosud nevyužitých pramenů získaných plošnými archeologic…kými výzkumy od r. 1924 do současnosti. Sestává z 22 původních kapitol připravených specialisty na pravěkou a středověkou archeologii, bioarcheologické obory, historickou metalurgii a geologii. Po úvodní části , přibližující okolnosti formování korpusu hmotných pramenů, jsou zařazeny analytické kapitoly věnované nálezům z pravěku a středověku až novověku . Poslední část předkládá syntézu a vyhodnocení poznatků a jejich zasazení do širšího archeologického a historického rámce. Vedle vůbec prvního systematického zpracování pozůstatků pravěkého osídlení na Vyšehradě tato monografie nabízí vhled do nejstarší etapy existence středověkého hradiště a vykresluje stavební a urbanistickou podobu následné raně románské přemyslovské rezidence , která o více než půl století předchází vznik kamenného paláce na Pražském hradě. Dále předkládá detailní charakteristiku stavební podoby a symboliky palácového okrsku obnoveného zde Lucemburky a postihuje hlavní rysy jeho následné degradace v pohusitském období. Důraz je kladen na hmotnou kulturu, sociální a ekonomické aspekty života na akropoli i na další témata. Text doprovází rozsáhlá fotografická a plánová příloha. Kniha pojednává o ústředním areálu vyšehradského hradiště představujícího v 11. a 12. století přední politické a mocenské centrum českého státu, na němž se téměř tři čtvrtě století nacházela panovnick…á rezidence. Vychází z komplexního zpracování rozsáhlých, avšak dosud nevyužitých pramenů získaných plošnými archeologickými výzkumy od r. 1924 do současnosti. Sestává z 22 původních kapitol připravených specialisty na pravěkou a středověkou archeologii, bioarcheologické obory, historickou metalurgii a geologii. Po úvodní části , přibližující okolnosti formování korpusu hmotných pramenů, jsou zařazeny analytické kapitoly věnované nálezům z pravěku a středověku až novověku . Poslední část předkládá syntézu a vyhodnocení poznatků a jejich zasazení do širšího archeologického a historického rámce. Vedle vůbec prvního systematického zpracování pozůstatků pravěkého osídlení na Vyšehradě tato monografie nabízí vhled do nejstarší etapy existence středověkého hradiště a vykresluje stavební a urbanistickou podobu následné raně románské přemyslovské rezidence , která o více než půl století předchází vznik kamenného paláce na Pražském hradě. Dále předkládá detailní charakteristiku stavební podoby a symboliky palácového okrsku obnoveného zde Lucemburky a postihuje hlavní rysy jeho následné degradace v pohusitském období. Důraz je kladen na hmotnou kulturu, sociální a ekonomické aspekty života na akropoli i na další témata. Text doprovází rozsáhlá fotografická a plánová příloha.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	959
Jazyk:	česky
ISBN10:	8087365844
ISBN:	9788087365847
Vystaveno:	13. 2. 2019 14:57
Číslo položky:	53853

O autorech

Bořivoj Nechvátal

Bořivoj Nechvátal je český historik a archeolog mediavelista, který se specializuje na Vyšehrad. Narodil se v rodině vyššího úředníka konzulátů Československé republiky ve Vídni a Berlíně, jehož rodina pocházela z Vršovic u Loun. Rodina matky byla ze selského rodu Krausů z Blšan na Lounsku. Roku 1939 se rodina vrátila do Československa. Jeho dětství na konci války poznamenala úspěšně vyléčená tuberkulóza, jeho postoje formovala skautská organizace. Po návratu rodiny do Prahy vystudoval Reálné gymnázium v Praze - Karlíně. V letech 1953–1958 studoval historii a archeologii na Filozofické fakultě UK v Praze, kde jeho učiteli archeologie byli profesoři Jan Eisner, Jan Filip a Rudolf Turek, historie František Graus a František Kavka. Jako student již od roku 1956 pracoval na záchranných archeologických výzkumech, nejprve ve Strahovském klášteře u Dobroslava Líbala a na Pražském hradě u Ivana Borkovského, kde byl zaměstnán na poloviční úvazek již od roku 1956. V letech 1958-1960 byl na vojenské základní službě. V letech 1960–2020 působil v Archeologickém ústavu ČSAV. Nejprve na záchranných výzkumech v Ervěnicích na Mostecku, poté v Plzni v Solní ulici a v jihočeských Branišovicích. V roce 1963 objevil rozsáhlé mladohradištní pohřebiště v Radomyšli u Strakonic, zahrnující více jak tisíc hrobů. Následný archeologický výzkum zahrnul i kostel sv. Martina a související johanitskou kurii. Celý výzkum trval až do roku 1968. Založil a vedl pracoviště Archeologického ústavu na Vyšehradě. Kromě toho se věnoval stavebně historickým průzkumům, na nichž spolupracoval s Františkem Kašičkou jak v Praze, tak v jižních Čechách, zejména na Strakonicku. V letech 1992–2012 byl pořadatelem a redaktorem významného sborníku Královský Vyšehrad, který vydávala Vyšehradská kapitula. V letech 2001–2015 přednášel jako pedagog v kurzu středověké archeologie na Filosofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Manželka Doc. MUDr. Alena Lobovská, CSc. /1936-2019/ byla dl...

Více od autora

Václav Moucha

Václav Moucha se narodil 31. ledna 1933 ve Slaném v rodině lékaře. V rodném městě navštěvoval obecnou školu a pak gymnázium, kde maturoval v roce 1951. Zájem o pravěké dějiny prokazoval již v době středoškolských studií a byl podnícen bohatými archeologickými nálezy ze Slánska, které jsou uloženy v místním muzeu . Prvním učitelem archeologie se stal kustod slánského muzea ředitel František Fořtík, zájem o historii města a Slánska pak u něho vzbudili další slánští muzejníci: ředitel spořitelny Karel Čížek, Jarka Rus, Jan Jungmann, František Soukup a Antonín Pták. Počátkem téhož roku je rodina nedobrovolně vystěhována do Nového Bydžova, kde v té době jeho otec pracoval jako primář chirurgie . Po určitých obtížích se jmenovanému podařilo dostat na Filosofickou fakultu UK v Praze, kde v letech 1951 – 1956 studoval prehistorii u akademika Jana Filipa a akademika Jana Eisnera a národopis u prof. Karla Chotka a doc. Drahomíry Stránské; pak se jako promovaný historik stal asistentem Prehistorického ústavu Karlovy university následně zásluhou svého učitele akademika Filipa a s pochopením akademika Jaroslava Böhma mohl ještě v r. 1960 vstoupit do služeb Archeologického ústavu, kde pracoval až do roku 1998, kdy odešel do důchodu V Archeologickém ústavu zpočátku pracoval jako asistent na rozsáhlém archeologickém výzkumu v Bylanech u Kutné Hory a poté jako odborný a posléze jako vědecký pracovník v pravěkém oddělení; v roce 1967 získal titul PhDr. a CSc. ; jako vedoucí záchranného oddělení založil a několik let redigoval interní tisk o nov...

Více od autora