Stanislav Richter, Josef Plojhar, Milan Albich
Výmar-Buchenwald

1974 | Nakladatelství Vyšehrad

V první části autor připomíná minulost starobylého Výmaru a velké postavy Goetha, Schillera, Bacha, Herdera, Liszta a dalších, kteří zde působili. Ve střední části evokuje atmosféru nacismu a líčí život v koncentračním táboře Buchenwaldu nedaleko Erfurtu, kde byl také sám vězněn. V závěrečné části rekapituluje poválečn…ý vývoj ve světě a ukazuje jeho příznivé perspektivy dík důsledné mírové politice socialistických zemí. V první části autor připomíná minulost starobylého Výmaru a velké postavy Goetha, Schillera, Bacha, Herdera, Liszta a dalších, kteří zde působili. Ve střední části evokuje atmosféru nacismu a líčí živ…ot v koncentračním táboře Buchenwaldu nedaleko Erfurtu, kde byl také sám vězněn. V závěrečné části rekapituluje poválečný vývoj ve světě a ukazuje jeho příznivé perspektivy dík důsledné mírové politice socialistických zemí.

Stav

Dobrý

potrhaná obálka s oděrkami, zkosený hřbet

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, potrhaná obálka s oděrkami, zkosený hřbet
Vazba:	Pevná s obálkou
Počet stran:	252 , 48 nečíslovaných obrazových příloh
Jazyk:	česky
Vydání:	Vydání I.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 9. 2024 11:33
Číslo položky:	973138

O autorech

Stanislav Richter

Narozen 12. 11. 1924 v Příbrami, zemřel 27. 4. 1997 v Praze. Teoretik umění, výtvarný a divadelní kritik, publicista a redaktor. Historické publikace, turistické průvodce.

Více od autora

Milan Albich

Milan Albich byl český malíř, grafik, ilustrátor a typograf. V letech 1945 - 1949 vystudoval výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, jeho profesory byli Martin Salcman, Cyril Bouda, František Kovárna a Karel Lidický. Roku 1948 vyzdobil interiér divadla Junák. Již tehdy byl členem Jednoty umělců výtvarných . Krátce po absolutoriu učil výtvarnou výchovu a přitom maloval. Od roku 1958 začal vystavovat obrazy, kresby a grafiku na výstavách, které pořádal Svaz československých výtvarných umělců, do kterého byl toho roku přijat, když vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1959 - 1969 tíhl k abstrakci a stal se zakládajícím členem tvůrčí skupiny Proměna , jejímiž členy dále byli, Karel Malich, Ivan Minařík, Přemysl Pospíšil, Miroslav Rada a fotograf Jan Šplíchal. S nimi vystavoval na šesti výstavách především geometricky zjednodušené krajiny, ženské akty a zátiší v pastelových barvách, vytvořené technikou olejomalby. V období normalizace, kdy skupina v letech 1970 - 1973 přešla k disentu a brzy na to byla zrušena, se Albich přihlásil oficiální linii socialistického realismu, ale ve volné tvorbě v podstatě mnoho neměnil. Oblíbil si motivy přímořské krajiny v Bulharsku, v Pobaltí v Polsku , podnikl několik studijních cest do NDR, do Sovětského svazu, ale i na Kubu, kde roku 1971 v Havaně uspořádal svou výstavu obrazů. Třicet pět let byl výtvarným redaktorem Lidového nakladatelství v Praze, pro které graficky upravil nebo také ilustroval na pět desítek knižních titulů. Pracoval také pro nakladatelství Svoboda a Mladá fronta. Roku 1960 byl oceněn čestným uznáním v soutěži o Nejkrásnější knihu roku. Nejvíce jsou ceněny jeho obrazy z období modernismu ze 60. let, v letech 1968-1969 zaujal také obrazy vystavenými na 1. a 2. salónu pražských výtvarníků v domě U Hybernů. Kromě účasti na kolektivních výstavách uspořádal na 20 samostatných výstav,...

Více od autora