Jaroslav Goll
Vybrané spisy drobné I : I

Jaroslav Goll

Jaroslav Goll byl český historik a medievalista, pedagog, diplomat, básník, spisovatel a překladatel a dědeček herečky Nataši Gollové. Jaroslav Goll po sobě nezanechal zásadní ucelené historické dílo, ale proslavil se především jako kritický odpůrce Rukopisu královédvorského a zelenohorského a jako nejvýznamnější pedagog české Karlovy univerzity po jejím rozdělení , který vychoval celou generaci českých historiků nazývaných proto historici Gollovy školy. Pocházel z české rodiny německého původu. Jeho otec Adolf Goll působil jako lékař u hraběte Kinského. Matka se jmenovala Marie Daňková. Díky strýci Josefu Daňkovi získal přístup k české obrozenecké inteligenci . Celá jeho studijní léta probíhala za Bachovského absolutismu. Vystudoval mladoboleslavské gymnázium, maturitu složil na Akademickém gymnasiu v pražském Klementinu. Poté se chtěl věnovat umění a literatuře, ale nebylo mu to umožněno. Proto se přihlásil ke studiu historie na filosofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde studoval u V. V. Tomka a Konstantina Höflera. Doktorát složil ve 24 letech. Vrátil se na mladoboleslavské gymnázium a rok zde vyučoval. Poté odjel na roční pobyt na Univerzitu Georga Augusta v německém Göttingenu, kde se pod vlivem učitele Georga Waitze naučil pozitivistickému rozboru pramenů a jejich kritice. V letech 1872–73 zastával místo tajemníka velvyslance USA v Berlíně a historika George Bancrofta, začal se zajímat o evropskou historii, především anglicko-francouzské vztahy za třicetileté války. V letech 1874–1880 byl profesorem Českoslovanské obchodní akademie v Praze. V roce 1875 získal docenturu v oboru všeobecných dějin na pražské univerzitě a v roce 1885 se zde stal řádným profesorem a přednášel zde i po r. 1890, kdy odešel na odpočinek. V únoru 1886 vyšla v Masarykově Athenaeu práce Jana Gebauera Potřeba dal...