Antonín Zápotocký
Vstanou noví bojovníci

1971 | Nakladatelství Naše vojsko

První ze tří vzpomínkových románů předního dělnického funkcionáře zachycuje obraz sociálních poměrů u nás v polovině 19. století. Líčí počátky českého dělnického hnutí na Kladensku v osmdesátých a devadesátých letech, kdy ve vesnici Zákolanech se přičinil o třídní uvědomění autorův otec, spoluzakladatel sociální demok …racie Ladislav Zápotocký. Kniha vyniká osobitým a poutavým vypravěčským slohem, samorostlým humorem a charakterizačním uměním. První ze tří vzpomínkových románů předního dělnického funkcionáře zachycuje obraz sociálních poměrů u nás v polovině 19. století. Líčí počátky českého dělnického hnutí na Kladensku v osmdesátých a dev…adesátých letech, kdy ve vesnici Zákolanech se přičinil o třídní uvědomění autorův otec, spoluzakladatel sociální demok racie Ladislav Zápotocký. Kniha vyniká osobitým a poutavým vypravěčským slohem, samorostlým humorem a charakterizačním uměním.

s kódem BREZEN26: 53 Kč

Stav

Dobrý

natrhnutá obálka, obálka s flíčky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, natrhnutá obálka, obálka s flíčky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	208, [2]
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Pavel Brom, Dagmar Bromová
Edice:	294. svazek ed. 294. svazek ed. Knihovna vojáka
Vydání:	14. vyd., v NV 2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 3. 2026 9:52
Číslo položky:	1662927

O autorovi

Antonín Zápotocký

Antonín Zápotocký byl československý komunistický politik, odborový předák a později premiér Československa, který se stal druhým československým komunistickým prezidentem po Klementu Gottwaldovi a pátým od vzniku samostatného Československa. K nejkontroverznějším krokům jeho prezidentského úřadování patří měnová reforma z roku 1953. Byl synem Ladislava Zápotockého , krejčího a známého českého socialistického novináře a funkcionáře, a Barbory, rozené Dolejšové; narodil se jako druhé z pěti dětí. Vyučil se kameníkem a pracoval mimo jiné i na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze. V roce 1910 se oženil s Marií Skleničkovou a od roku 1914 působil v sociálnědemokratické straně na Kladensku, kde se stal redaktorem tamního stranického tisku. Během první světové války bojoval jako voják Rakousko-uherské armády v Haliči, Srbsku a na italské frontě. Po vzniku samostatného Československa se stal jedním ze zakladatelů levicové frakce v Československé sociální demokracii a organizátorem dělnických rad. Roku 1920 se zúčastnil 2. kongresu Komunistické internacionály, v prosinci téhož roku se zařadil mezi hlavní organizátory generální stávky na Kladensku, která do svých požadavků zahrnovala demisi vlády a vytvoření dělnických rad. Za tuto svoji činnost byl odsouzen na 18 měsíců, devět měsíců vězněn a propuštěn byl až amnestií prezidenta Masaryka. Ve dvacátých letech patřil ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa, v letech 1922–1925 byl generálním tajemníkem strany. Ve vedení se pak udržel i po V. sjezdu KSČ v únoru roku 1929, kdy jeho zvolení, navzdory kritikám z řad Gottwaldových stoupenců, prosadil delegát Kominterny. Ve třicátých letech byl představitelem komunistických Rudých odborů. Organizoval známou Mosteckou stávku v roce 1932. Ve druhé polovině třicátých let pak usiloval o sjednocení československých odborů na protifašistické platformě. Od roku 1928 působil v...

Více od autora