Egon Erwin Kisch
Vojákem pražského sboru

1965 | Nakladatelství politické literatury

Deník, který si později světově proslulý reportér psal jako voják rakousko-uherské armády za první světové války z největší části na jižní frontě v Srbsku. Zachycoval nejrozmanitější události a prožitky, jak je přinášel frontový život a utrpení, a třebas na to nepomýšlel, napsal v nich jedinečný dokument a žhavou výzvu… proti válce a jejím strůjcům. Deník, který si později světově proslulý reportér psal jako voják rakousko-uherské armády za první světové války z největší části na jižní frontě v Srbsku. Zachycoval nejrozmanitější události a prožit…ky, jak je přinášel frontový život a utrpení, a třebas na to nepomýšlel, napsal v nich jedinečný dokument a žhavou výzvu proti válce a jejím strůjcům.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	261
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jarmila Haasová-Nečasová
Edice:	Sebrané spisy E.E. Kische
Vydání:	2. vyd., V NPL 1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 2. 2024 11:55
Číslo položky:	750159

O autorovi

Egon Erwin Kisch

Egon Erwin Kisch byl pražský německy píšící reportér, investigativní žurnalista a spisovatel židovského původu, velmi známý také svojí přezdívkou Zuřivý reportér . Byla to právě jeho touha být u všeho, pokaždé „při tom“, a vše vyzkoušet, která mu tuto přezdívku přinesla. Narodil se jako druhý z pěti synů zámožného obchodníka se suknem Hermanna Kische a jeho druhé manželky Ernestiny , rozené Kuhové, v tradiční židovské rodině, v pražském staroměstském domě čp. 475/I U Dvou zlatých medvědů v Melantrichově ulici. První školní léta absolvoval u privátních učitelů a v Seidlově škole v budově zrušeného kláštera servitů v Michalské ulici na Starém Městě. Od roku 1892 začal navštěvovat novoměstské gymnázium piaristů v Panské ulici, odkud přestoupil na První německou státní reálku v Mikulandské ulici. Od října 1903 studoval v Praze jeden semestr na Technice, dále na filozofické fakultě Německé Karlo-Ferdinandovy univerzity filozofii, dějiny německé literatury a germanistiku a později žurnalistiku, ale žádná studia nedokončil. Na profesi novináře se však připravoval: naučil se stenografovat, ovládal několik jazyků, navštěvoval archívy a knihovny. Již před 1. světovou válkou přispíval do některých pražských novin. Stal se jedním z nejlepších znalců pražského podsvětí. Měl kriminalistický talent a dovedl odhalit skutečné pozadí událostí, jako byla např. aféra plukovníka Redla v roce 1913. Za války sloužil v Srbsku, Rusku, Uhrách a Vídni, kde se stal v r. 1918 prvním velitelem Revolučních gard. Roku 1919 vstoupil do Komunistické strany Rakouska ; během práce deníku Der neue Tag' se spřátelil s Josephem Rothem. Byl odsouzen a roku 1920 vypovězen do Prahy, kde se dále věnoval tvůrčí činnosti, a to jak žurnalistice, tak divadelní avantgardě – spolupracoval například s E. A. Longenem a J. Haškem. Právě s J. Haškem se scházel v pražské kavárně Montmartre, jinak také nazývané Dům ...

Více od autora