Vladimír Sychra
Vladimír Sychra - výstava obrazů a kreseb z let 1944-1946 - 12. - 30. dubna 1946

1946 | Nakladatelství Hořejšova galerie

Autor přibližuje ve své monografii poetickou i realistickou stránku Sychrova malířského umění, které dosáhlo v současné době největších úspěchů v umění monumentálním. Ztělesněním umělcova výtvarného úsilí jsou monumentální postavy osvoboditelů na mozaikách Národního památníku na Žižkově, za něž byl Sychra vyznamenán st…átní cenou Klementa Gottwalda. Výklad je doprovázen četnými reprodukcemi malířových portrétů, zátiší i figurálních kompozic. Autor přibližuje ve své monografii poetickou i realistickou stránku Sychrova malířského umění, které dosáhlo v současné době největších úspěchů v umění monumentálním. Ztělesněním umělcova výtvarného ú…silí jsou monumentální postavy osvoboditelů na mozaikách Národního památníku na Žižkově, za něž byl Sychra vyznamenán státní cenou Klementa Gottwalda. Výklad je doprovázen četnými reprodukcemi malířových portrétů, zátiší i figurálních kompozic.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	sešit
Počet stran:	[12]
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 1. 2020 16:1
Číslo položky:	83697

O autorovi

Vladimír Sychra

Vladimír Sychra byl český malíř, ilustrátor, grafik a pedagog, jenž tvořil především během první poloviny 20. století. Narodil se do umělecké rodiny. Jeho otec, sám akademický malíř, vyučoval kreslení na karlínské reálce. Vladimír Sychra vystudoval pod odborným vedením profesora Emanuela Dítěte pražskou Uměleckoprůmyslovou školu a dále též pražskou Akademii výtvarných umění , kde jej připravoval Max Švabinský. Během druhé světové války Sychra vyučoval ve Škole Mánesa a mezi roky 1947 a 1963 pak pedagogicky působil na Speciální malířské škole AVU v Praze. Patřil mezi zakladatele Spolku výtvarných umělců Mánes a od roku 1929 spolu s ním vystavoval svoji tvorbu. Během života také uskutečnil zahraniční cesty, a sice do Nizozemska, Francie, Itálie a Spojeného království. Ve své tvorbě se zaměřil na krajinomalbu, zátiší a portréty. Jeho díla se vyjadřovala, pro něho typickou, prostorovou hloubkou. Během dvacátých let 20. století převažuje v jeho tvorbě tematika periférie a sociálních vyděděnců. Následující dekáda se nesla ve znamení tvorby portrétů, ženských polofigur či figurálních kompozic, ale také motivy únosů a dějinných zápasů. Roku 1937 zpracoval na přání Emila Františka Buriana oponu pro jeho divadlo ke komornímu večeru Josefa Hory. Ve čtyřicátých letech 20. století zobrazovaly jeho malby portréty, zátiší, ale zachycovaly také například věštkyně nebo cikánky. Po druhé světové válce tvořil monumentální kompozice a realizace. Roku 1951 například navrhoval úpravu interiérů Karolina v Praze, kde se podílel na tapiseriích, kovaných mřížích, úpravě a výzdobě kruchty s varhanami, a dále spolu s Janem Laudou na bronzových figurálních dveřích či středověkých nástropních znacích. V letech 1953 až 1955 tvořil výzdobu Národního památníku na Vítkově, pro nějž připravil mozaiky, podlahy, stropy i gobelín Jízda králů a spolu s Karlem Pokorným se podílel na návrzích sochařské výzdoby. Běh...

Více od autora