Růžena Vacková
Vězeňské přednášky

1999 | Nakladatelství Archiv Univerzity Karlovy

Přednášky z dějin estetiky umění vzniklé v letech 1952-1966 v době autorčina věznění.
Publikace je výkladem kulturních dějin lidstva od pravěku do počátku 20.stol. Autorka byla profesorkou archeologie, teatroložkou a estetičkou. Díky svým nesmlouvavým postojům vůči komunistickému režimu byla v 50.letech vězněna. Pub…likované stati, vzniklé za neobvyklých okolností ve vězení, napomáhaly autorce a jejím spoluvězenkyním intelektuálně a psychicky přežít nelidský teror komunistického lágru. Důležitou součástí knihy je úvod Zdeňka Poustky pojednávající o politických procesech v 50.létech a ženách, jako jejich obětech. Přednášky z dějin estetiky umění vzniklé v letech 1952-1966 v době autorčina věznění.
Publikace je výkladem kulturních dějin lidstva od pravěku do počátku 20.stol. Autorka byla profesorkou archeolo…gie, teatroložkou a estetičkou. Díky svým nesmlouvavým postojům vůči komunistickému režimu byla v 50.letech vězněna. Publikované stati, vzniklé za neobvyklých okolností ve vězení, napomáhaly autorce a jejím spoluvězenkyním intelektuálně a psychicky přežít nelidský teror komunistického lágru. Důležitou součástí knihy je úvod Zdeňka Poustky pojednávající o politických procesech v 50.létech a ženách, jako jejich obětech.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	267
Jazyk:	česky
ISBN10:	8023843273
ISBN:	9788023843279
Editor:	Zdeněk Pousta
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 5. 2026 15:47
Číslo položky:	1738635

O autorovi

Růžena Vacková

Růžena Vacková byla česká teoretička a historička umění, divadelní kritička a pedagožka, věnovala se také archeologii. Pocházela z rodiny lékaře a spoluzakladatele Čsl. červeného kříže. Studovala na klasickém gymnáziu ve Vyškově a maturovala na gymnáziu v Brně roku 1920. Dopisovala si s Jiřím Wolkerem, ale pro jeho levicové zaměření brzy kontakty přerušila. Dále absolvovala studia klasické archeologie , dějin umění a estetiky a dějin divadla na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1923 pracovala jako asistentka Ústavu pro klasickou archeologii FF UK, po habilitaci tam od roku 1930 přednášela jako soukromá docentka klasické archeologie, roku 1945 byla jmenována profesorkou se zpětnou platností od roku 1941. V letech 1934–1942 publikovala své divadelní kritiky v Národním středu. Recenzovala knihy Mukařovského, archeologické edice, divadelní premiéry, spisy Komenského, vedla dlouhé polemiky s časopisem Volné směry. Roku 1942 nacisté zatkli jako účastníky odboje jejího bratra a švagra a roku 1944 je popravili. Počátkem roku 1945 byla zatčena "pro přípravu velezrady" i Růžena Vacková, odsouzena k trestu smrti a do roku 1945 vězněna nacisty. Popravě unikla díky květnovému povstání. Za války se spřátelila s katolickým knězem a teologem Josefem Zvěřinou a konvertovala ke katolicismu. Od roku 1942 pracovala na díle Výtvarný projev v dramatickém umění, ale musela z něj vynechat některá jména a neměla k dispozici dostatečné písemné zdroje. Kniha vyšla až roku 1948, ale je záhy byla stažena a ze širšího povědomí takřka vymazána. V letech 1946–1948 byla ředitelkou Ústavu pro klasickou archeologii FF UK. Společně s Josefem Zvěřinou, Otou Mádrem, Alexandrem Heidlerem, Václavem Vaškem a dalšími se již těsně po skončení války zapojila do Katolické akce – vzdělávacích kroužků pro studentskou mládež, inspirovaných chorvatským jezuitou Tomislavem Kolakovičem. V čas...

Více od autora