Rachilde
Věž lásky : román

1920 | Nakladatelství nákladem Kamilly Neumannové

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	182
Jazyk:	česky
Edice:	2930. svazek ed. 2930. svazek ed. Kniha Dobrých Autorů
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 8. 2024 11:18
Číslo položky:	929574

O autorovi

Rachilde

Rachilde, vlastním jménem Marguerite Vallette-Eymery, byla francouzská symbolistická a dekadentní spisovatelka, dramatička a kritička. Narodila se jako jediné dítě v rodině plukovníka francouzské armády. Její otec Joseph Eymery byl údajně nelegitimním synem šlechtice. Její matka Gabrielle Feytaud byla jedinou dcerou úspěšného vydavatele. Otec těžce nesl, že se mu narodila dcera a ne syn a malou Marguerite vychovával jako chlapce. Vzdělávána byla doma, velký vliv na ni měla dědečkova knihovna. Svou první práci publikovala ve věku 16 let v místním tisku v Périgordu. V osmnácti letech odjela do Paříže s cílem stát se spisovatelkou. První knihu Madame de Sans-Dieu vydala téhož roku. Pohybovala se v prostředí pařížské bohémy. Zde zaujala mimo jiné i na svou dobu výstředním oblékáním – oblékala se jako muž. Přispívala do ženského časopisu L'École des femmes. V roce 1889 se provdala za Alfreda Vallette, který začal o rok později vydávat literární magazín Mercure de France. Časopis se stal předním francouzským literárním magazínem především symbolistických a dekadentních autorů. Do tohoto magazínu též přispívala povídkami i kritickými články. Rovněž vedla salon , kde se scházeli autoři a intelektuálové, především z okruhu Mercure de France. Byli to například spisovatelé a básníci Maurice Barrès, Pierre Louÿs, Émile Verhaeren, Paul Verlaine, Jean Moréas, Paul a Victor Margueritte, André Gide, Guillaume Apollinaire, Alfred Jarry, Léon Bloy, Remy de Gourmont, Joris Karl Huysmans, Stéphane Mallarmé, Jean Lorrain, Laurent Tailhade, Paul Léautaud nebo Oscar Wilde. Na přelomu století byla jednou z nejznámějších osob pařížského literárního světa a byla přezdívána „Mademoiselle Baudelaire“ nebo „Královna dekadentů“. V pozdějších letech odmítla nové avantgardní směry, například surrealismus a dadaismus. Zemřela téměř zapomenuta v roce 1953....

Více od autora