Otokar Březina
Větry od pólů - ILUSTRACE FRANTIŠEK KOBLIHA

1946 | Nakladatelství Jan Pohořelý

Bibliofilské vydání básnické sbírky, obsahující typické Březinovy verše, plné nostalgie a metafyzického zamyšlení nad tajemstvím života. Bibliofilské vydání básnické sbírky, obsahující typické Březinovy verše, plné nostalgie a metafyzického zamyšlení nad tajemstvím života.

Stav

Dobrý

číslováno, odřený hřbet

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, odřený hřbet
Poznámka:	výtisk 33 z 50, velká rarita, František Kobliha dřevoryty a jednáct vernis-mou (měkký kryt)
Vazba:	pevná
Počet stran:	[41] s., [11] l. obr. příl
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	František Kobliha
Edice:	2. svazek ed. 2. svazek ed. Vltava
Vydání:	Vyd. v této úpravě 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 8. 2022 16:30
Číslo položky:	174363

O autorovi

Otokar Březina

Otokar Březina, vlastním jménem Václav Jebavý , byl český básník a spisovatel, představitel symbolismu. Ovlivnil vývoj české poezie ve 20. století. Narodil se 13. září 1868 v Počátkách č. p. 224 manželům Ignáci Jebavému a jeho manželce Kateřině, rozené Fákové. Pokřtěn byl jako Václav Ignác Jebavý. Otec byl již potřetí ženat a syn Václav vyrůstal jako jediné dítě starších rodičů . Po základní školní docházce v Počátkách přestoupil v roce 1883 na reálku v Telči. Zúčastnil se zde kulturního života a maturoval v roce 1887. Byl spolužákem a spolubydlícím Františka Bauera-Martinkovského. Po maturitě se stal učitelem v Jinošově u Náměště nad Oslavou. V tomto období začíná jeho osamělost a také korespondence s Annou Pammrovou, se kterou si celý život dopisoval. V roce 1888 získal doplňkovou maturitu na učitelském ústavu v Praze a působil v letech 1888–1901 v Nové Říši. Oba rodiče mu umřeli během jednoho týdne, v únoru 1890 a v Nové Říši žil osaměle; věnoval se studiu jazyků, filozofie a vlastní tvorbě. V roce 1894 složil v Soběslavi učitelskou zkoušku pro měšťanské školy, na kterých učil od roku 1901 v Jaroměřicích nad Rokytnou. Od roku 1914 učil se sníženým úvazkem, od roku 1919 až do penzionování měl tvůrčí dovolenou. Roku 1925 odešel definitivně do penze. Roku 1929 zemřel na vrozenou srdeční vadu. Je pochován v Jaroměřicích nad Rokytnou. Náhrobek vytvořil Březinův přítel, sochař František Bílek. Bezprostředně po jeho smrti vyšla celá řada vzpomínkových knih, z nichž nejproslulejší je Mé svědectví o Otokaru Březinovi. Napsal ji jeden z mála Březinových blízkých přátel po dobu více než třiceti let, Jakub Deml; po vydání vyvolala publikace řadu polemik. Březina psal hlavně prózu – opouští anekdotickou linii, v jeho tvorbě převládá naturalismus, základními motivy toho...

Více od autora