Josef Brukner, Adolf Zábranský
Veselý rok

1971 | Nakladatelství Albatros

Dvojice pan Brukner a pan Zábranský--to je jistota nádherného poetického čtení--přesně pro dětskou duši.
Les je plný klobouků.
Do houští se zakutálely
malé sametově hnědé buřinky,
na paseku širáky s bílými puntíky.
Některé stojí na jedné noze jako lampy.
Pod jejich stínítkem se učí slimák psát,
ale… udělá vždycky jen kaňku. Dvojice pan Brukner a pan Zábranský--to je jistota nádherného poetického čtení--přesně pro dětskou duši.
Les je plný klobouků.
Do houští se zakutálely
malé sametově hnědé buřinky,
na pasek…u širáky s bílými puntíky.
Některé stojí na jedné noze jako lampy.
Pod jejich stínítkem se učí slimák psát,
ale udělá vždycky jen kaňku.

Stav

Mírně opotřebená

razítko, natrhnutý titulní list, vazba lehce povolená

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, razítko, vazba lehce povolená, natrhnutý titulní list
Vazba:	pevná
Počet stran:	[63]
Jazyk:	česky
Edice:	Klub mladých čtenářů, Klub mladých čtenářů. Výběrová řada
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 3. 2025 15:25
Číslo položky:	1195147

O autorech

Josef Brukner

Josef Brukner byl český spisovatel, překladatel a filmový scenárista. Roku 1951 maturoval na gymnáziu v Písku, poté studoval dramaturgii na FAMU, kterou absolvoval v roce 1955. Roku 1956 začal pracovat jako dramaturg ve Studiu dokumentárního filmu v Praze, odkud musel odejít v roce 1958. V letech 1959 až 1960 byl redaktorem Albatrosu . Poté působil do roku 1972 jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel. Po podepsání petice za osvobození politických vězňů nesměl knižně publikovat, pracoval jako varhaník, kostelník nebo topič. Po sametové revoluci byl v letech 1991 až 1993 šéfredaktorem časopisu Mateřídouška. Jeho bratr Petr Brukner je hercem Divadla Járy Cimrmana. Josef Brukner byl jedním ze spoluautorů tzv. poezie všedního dne, debutoval v časopise Květen. Dále autorem textů k obrázkovým knížkám J. Lady. Kromě vlastní tvorby překládal z polštiny, němčiny a francouzštiny. Zabýval se také ediční činností - výbory z díla F. Šrámka, J. Vrchlického.

Více od autora

Adolf Zábranský

Adolf Zábranský byl český malíř, grafik a ilustrátor, představitel českého socialistického realismu. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Františka Kysely a na Akademii výtvarných umění v Praze u Willi Nowaka. Stal se členem SVU Mánes a Svazu československých výtvarných umělců. Byl autorem monumentálních děl z období socialistického realismu v 50. letech, především sgrafit Hrzánského paláce v Praze na Hradčanech s tématem "Se Sovětským svazem na věčné časy" a Ledeburských zahrad s tématem "Na paměť osvobození". Kromě toho se stal čelným tvůrcem politických plakátů, věnovaných "revolučním událostem, revolučním jubileím, svátkům, spartakiádě, apod". Část z jeho výzdoby budov byla v 90. letech odstraněna. Zábranský patřil po srpnové okupaci 1968 k předním normalizátorům. V letech 1970-1972 byl předsedou výtvarné rady ministra kultury a členem přípravného výboru normalizačního SČVU, od roku 1977 členem UV SČVU. Již roku 1971 obdržel titul Národní umělec a až do své smrti patřil k protežovaným výtvarníkům. Jeho monumentální cyklus Revoluční tradice našeho lidu, jímž se více méně otevřeně hlásí ke své původní přísné estetice padesátých let, představuje onen oficiální obraz dějinné teleologie, jež od husitství přes selské bouře a prvorepublikové dělnické stávky nalézá své nutné vyústění ve vítězství pracujícího lidu pod vedením Komunistické strany Československa v „Únoru 1948“ . Dominantním principem tu je naprostá jasnost politického sdělení - od gest postav, transparentů až k rudým praporům a rudé dělnické krvi. Zábranský zamýšlel celý cyklus pro nově budovaný Palác kultury a když se ukázalo, že při výtvarné výzdobě se s "revolučními tradicemi" nepočítá, předělal celý cyklus uhlem a pastelem na kartony jako předlohu ke tkaným tapiseriím. Přestože Revoluční tradice mohly jen těžko dostát lépe „leninskému pr...

Více od autora