Wolfgang Borchert
Venku přede dveřmi : výbor z díla

Wolfgang Borchert

Wolfgang Borchert byl německý spisovatel. Jeho nevelké dílo sestává z krátkých příběhů, básní a jedné divadelní hry. Po druhé světové válce patřil k nejznámějším autorům tzv. Trümmerliteratur , velká část německého publika se mohla identifikovat s poválečným dramatem Venku přede dveřmi. Krátké povídky, jako např. Das Brot, An diesem Dienstag nebo Nachts schlafen die Ratten doch, byly vzorovými příklady běžné školní četby. Prezentace pacifistického připomenutí Dann gibt es nur eins! doprovázela mnoho mírových shromáždění. Borchertův člověk, mladý zhrzený hrdina, se vrací z války s nevyhojitelným vnitřním zraněním, nemůže v sobě zaplašit děs z války. Zpřetrhala v něm všechny jeho ideály a sny. Stala se mu destruktivním prožitkem. Rytmus jeho řeči je koktavý, skoro jako by zapomněl mluvit. Jeho myšlenkám schází logická vazba. Zničené nervy absurdně reagují na vnější podněty. Tento stav ústí nakonec v pocity bezpředmětného strachu a úzkosti. Wolfgang Borchert napsal již ve svém dětství mnoho básní, usiloval také dlouho o herecké povolání. Bez vědomí rodičů složil přijímací zkoušky do herecké školy Helmutha Gmelina. Koncem roku 1940 přešel k divadlu nadobro. Dostal angažmá v 'Landesbühne Osthannover'. Po hereckém vzdělání a několika měsících v kočovném divadle byl Borchert roku 1941 povolán do vojenské služby a musel se zúčastnit útoku na Sovětský svaz. Vojenskou službu bytostně nesnášel: dril a omezování svobody, tupost představených a neustálé ponižování. V zimě 1941-1942 hlásil Borchert po návratu ze stráže zranění na ruce. V prázdném zákopu před ním se objevil sovětský voják, začali spolu zápasit, přitom prý vyšla rána, která ho zranila. Velitel však do hlášení poznamenal, že si Borchert zranění pravděpodobně přivodil sám. Borchert se posléze dostal do lazaretu, a když tam propukla úplavice, do zázemí. Jako rekonvalescent by...