Aleš Skřivan je český historik, odborník na světové dějiny pozdního novověku. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval dějepis, český jazyk a literaturu a záhy se stal pracovníkem tamní katedry obecných dějin. Dnes působí v Ústavu světových dějin, a to v pozici člena semináře novověkých dějin. Od roku 2000 do roku 2002 zastával funkci proděkana pro vědu. Specializuje se na novověké dějiny mezinárodních vztahů a kolonialismu s akcentem na prostor Rakouska-Uherska a Německa a na oblast Dálného východu. V rámci bakalářského, magisterského i doktorandského studia vychoval desítky mladých historiků. Od roku 2007 přednášel na pozvání vedoucího Katedry antropologických a historických věd Ivo T. Budila v rámci snahy o etablování výuky historie na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni a absolvoval přednáškové pobyty na univerzitách v Německu, Rakousku, Velké Británii a Itálii. Je majitelem a vydavatelem časopisu Historický obzor, vede redakci Prague Papers on the History of International Relations a zasedá v několika dalších redakčních radách. V minulosti byl rovněž členem pracovní skupiny pro historii při Akreditační komisi MŠMT. Mimo vlastní badatelské, pedagogické a příležitostně i překladatelské práce se věnuje popularizační činnosti, zejména na poli literatury faktu. Jeho synem je prof. PhDr. Ing. Aleš Skřivan ml., Ph.D., který vyučuje nejnovější a hospodářské dějiny na FF ZČU a Vysoké škole ekonomické v Praze.

Robert Kvaček je český historik specializující se na období 19. a 20. století. Mezi jeho přední zájmy patří dějiny diplomacie mezi světovými válkami a v období 2. světové války a kulturní dějiny konce 19. a počátku 20. století. Působil na českých univerzitách a pořádal přednášky pro veřejnost, jeho publikační činnost mu vynesla několikanásobné ocenění Cenou Egona Erwina Kische za literaturu faktu. Je ženatý a má jednoho syna. Žije v Jičíně, je členem Česko-slovenské komise historiků. Robert Kvaček se narodil ve vesnici Dvorce u Jičína. V září 1945 přestoupil z jičínské reálky na jičínské Lepařovo gymnázium do tercie a studium ukončil maturitou v roce 1951. Téhož roku byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Na tento okamžik později vzpomíná: „Když předseda komise … zjistil, že přicházím z ,Lepařova‘, řekl mi, že by mne vzal už kvůli němu. Byl to podle něho ústav, který dbal na úroveň absolventů…“ Ještě během studií na Karlově univerzitě působil jako asistent na Husově Ústavu československých dějin. Po úspěšném absolvování v roce 1956 se plně zapojil do vědecké práce, roku 1967 byl jmenován docentem Karlovy univerzity. V době normalizace mu bylo zakázáno přednášet dějiny 20. století a i tato okolnost podle pamětníků vedla k prohloubení Kvačkova zájmu o 19. století. Titul univerzitního profesora mohl získat až po sametové revoluci. Vedle působení na Karlově univerzitě se podílel na vzdělávání studentů na FAMU a DAMU a v neposlední řadě zasáhl řadu studentů Technické univerzity v Liberci, kde stále vyučuje na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické. Robert Kvaček je členem řady vědeckých společností , je rovněž členem literárních organizací , podílel se na tvorbě učebnic dějepisu pro základní školy, podporuje různé vzdělávací...

Narodil se 28. 6. 1944 v Sobíňově a od roku 1969 žije v Praze. Vystudoval obor historie-filozofie na filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Pracoval v Ústavu československých a světových dějin ČSAV a ve Státním pedagogickém nakladatelství. Původním povoláním je historik a jeho zájem je zaměřen k evropským dějinám XIX. století a k dějinám sociálně utopického myšlení. Kromě desítek odborných a populárně vědných článků, recenzí a knižních doslovů sestavil a přeložil výbor z díla Ch. Fouriera Velká metamorfóza a spolu s Alešem Skřivanem vydal knihy Opožděná expanze , Moře, objevy, staletí , Století odchází a Věk starý a nový .