Aleksandr Isajevič Solženicyn
Ve vyšším zájmu

1964 | Nakladatelství Svět sovětů

Tři novely A. Solženicyna , který hned svou prvotinou Jeden den Ivana Děnisoviče vyvolal přímo lavinovitý zájem čtenářů. I tady s velkým vyprávěčským mistrovstvím a krajní otevřeností kreslí obrazy ze života sovětskýchlidí ve třech svým charakterem zcela rozdílných obdobích: v první na počátku druhé světové války, v d…ruhé v polovině let padesátých a v třetí konečně v nejživějšísoučasnosti. Tři novely A. Solženicyna , který hned svou prvotinou Jeden den Ivana Děnisoviče vyvolal přímo lavinovitý zájem čtenářů. I tady s velkým vyprávěčským mistrovstvím a krajní otevřeností kreslí obrazy ze… života sovětskýchlidí ve třech svým charakterem zcela rozdílných obdobích: v první na počátku druhé světové války, v druhé v polovině let padesátých a v třetí konečně v nejživějšísoučasnosti.

Stav

Dobrý

odřená obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, zašlá obálka
Poznámka:	obálka Jiří Blažek
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	146
Jazyk:	česky
Překladatel:	Anna Nováková, A Nováková
Edice:	67. svazek ed. 67. svazek ed. Nová sovětská knihovna
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 12. 2022 12:29
Číslo položky:	465165

O autorovi

Aleksandr Isajevič Solženicyn

Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity , po začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu . Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl roku 1953 a v letech 1953–1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel. V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, ale on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho sovětské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví Gulag, byl však v roce 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994. Roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě na srdeční infarkt.

Více od autora