Knihy
Umění a architektura
Katalogy výstav
Václav Brožík
Václav Brožík - 48. výstava Jednoty umělců výtv...

Václav Brožík
Václav Brožík - 48. výstava Jednoty umělců výtvarných v Praze : Obecní dům 11. leden - 12. únor 1928

1928 | Nakladatelství Jednota umělců výtvarných

Stav

Dobrý, zašlé desky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, zašlé desky
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	1 sv. (nestr.)
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 3. 2024 18:33
Číslo položky:	786402

O autorovi

Václav Brožík

Václav Brožík byl český akademický malíř. Pocházel z nejchudších poměrů. Učil se litografem a v porcelánce. Od roku 1868 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, Drážďanech a Mnichově. V roce 1879 podnikl studijní cestu do Nizozemí, kde studoval staré vlámské a holandské malíře. Oženil se s dcerou bohatého pařížského obchodníka s obrazy a významného sběratele umění Charlese Sedelmayera. Byl povolán jako profesor na pražskou Akademii výtvarných umění a svůj čas až do smrti dělil mezi Prahu a Paříž, kde měl rodinu. Byl součástí tzv. „Generace českého Národního divadla“. Přičiněním svého tchána dosáhl v Paříži mnoha cen a vyznamenání a nakonec byl zvolen členem Francouzského institutu. Z tchánova podnětu namaloval obraz na téma Tu felix Austria nube, jímž měl získat přízeň rakouského císaře Františka Josefa I., což se mu podařilo a císař jej pak povýšil v r. 1897 do šlechtického stavu. Stal se nejznámějším českým malířem v Evropě poslední čtvrtiny 19. století. Byl členem francouzské umělecké akademie Académie des Beaux Arts, nositelem kříže Čestné legiea řádným členem České akademie věd a umění . Dosáhl obrovského veřejného úspěchu. Byl ctěn jako největší žijící český malíř. Jednalo se o reprezentanta akademické historické malby. Modernisté považují jeho tvorbu za symbol období rozkladu a úpadku akademismu. Podle jejich příkrého odsudku rozměrné historické kompozice z českých dějin, které měly posilovat národní uvědomění, trpí teatrálností, malířova píle a houževnatost nebyla vždy vyvážena talentem, což vedlo k ilustrační povrchnosti a nevalné invenci, suché kresbě a dekorativnímu koloritu. Krajiny a žánrové výjevy z venkovského života berou modernisté na milost. Jsou podle nich přitažlivější. Brožík je maloval na podnět svého tchána. U podobizen mu šlo o věrné vystižení podoby společenského postavení portrétovaného a ne o jeho psychologickou charakteristiku....

Více od autora