Willem Frederik Hermans byl nizozemský autor románů, novel, povídek, dramat a scénářů, ale také esejí, kritik a polemik. Vedle toho byl aktivní jako fotograf a tvůrce surrealistických koláží. Roku 1955 získal Hermans s vyznamenáním titul doktora matematiky a fyziky, z oboru fyzické geografie. Roku 1971 odmítl cenu P. C. Hooftprijs, ale v roce 1977 přijal z rukou belgického krále Baudouina I. ocenění nizozemského písemnictví Prijs der Nederlandse Letteren. Spolu s Gerardem Revem a Harry Mulischem je Willem Frederik Hermans považován za jednoho z Velké trojky, trojice nejdůležitějších nizozemských spisovatelů poválečné doby. Willem Frederik Hermans se narodil ve čtvrtek 1. září 1921 v protestantském diakonickém institutu na ulici Overtoom v Amsterdamu, kde dnes sídlí rehabilitační centrum. Od narození až do roku 1945 žil u rodičů v Amsterdamu, ve čtvrti Oud-West. Společně se starší sestrou Corry vyrůstal v amsterdamské profesorské rodině. Jako žák amsterdamského gymnázia Barlaeus se Hermans začal zajímat o přírodní vědy. V letech 1939-1940 také pracoval ve školních novinách, kde publikoval vedle povídek a básní i eseje o významných nizozemských i zahraničních autorech, jako Slauerhoff, Van Deyssel, Multatuli nebo Poe. V prosinci roku 1938 napsal povídku Uitvinder, se kterou vyhrál první cenu v soutěži organizované literárním sdružením gymnázia Barlaeus. Hermans rozeslal svou povídku do několika časopisů, které znal z domova: nejprve do Groot Nederland, poté do De Gids a nakonec do Algemeen Handelsblad, kde ležela ještě měsíce. Jeho povídka vyšla 6. dubna 1940 pod názvem En toch… was de machine goed. Tato publikace je považována za Hermansův literární debut. V září 1940 začal Hermans studia sociální geografie na Gemeente Universiteit, která byla později přejmenována a dnes je známá pod názvem Amsterdamská univerzita. Roku 1941 přešel Hermans na obor fyzické geografie. Toto období bylo ...