Vladimír Šatava český profesor chemie, který na katedře silikátů Vysoké školy chemicko-technologické v Praze vychoval několik generací českých silikátníků. Narodil se jako prvorozený syn čs. legionáře Václava Šatavy , rodáka z Vevčic na Znojemsku a Marie Králové , dcery tesaře, který pomáhal stavět výstaviště pro Jubilejní výstavu 1891 a bydlel v blízkosti Císařského mlýna v Bubenči. V souvislosti s narozením dalšího syna Václava se rodina odstěhovala nejprve do blízkosti nádraží Praha-Dejvice a poté na Hanspaulku, kde Vladimír dokončil obecnou školu a odkud dojížděl na Malou Stranu do osmileté reálky. Reálku ukončil maturitou v roce 1940, kdy už bydlel s rodiči do Bubenči v Bendlově ulici. Za normálních okolností by se přihlásil na vysokou školu, ale všechny české vysoké školy byly z rozhodnutí německých okupantů od listopadu 1939 uzavřeny. Nastoupil tedy jako volontér v papírně situované v Císařském mlýně a vlastněné českým Němcem Kubelkou. V roce 1941 byl Vladimír přijat do dvouletého odpoledního „abiturientského kurzu“ při chemické průmyslovce v Betlémské ulici, který v roce 1943 úspěšně dokončil. Při studiu se spřátelil se svým spolužákem Jiřím Bártou , který bydlel v Dejvicích , a po ukončení kurzu si spolu s ním našel místo v Ústavu biochemie , který sídlil v budově Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství v Dejvicích čp. 1905. Tam se až do konce války zabýval polarografií, procesy oxidace a redukce kyseliny askorbové a organickými syntézami. V roce 1944 se Vladimír ve Vysokém nad Jizerou, kam si zajel zalyžovat, seznámil se svou bu...