Ludvík Bradáč
Úprava vazeb knižních VÝTISK 20 ze 150 + DEDIKACE - PODPIS LUDVÍK BRADÁČ

1911 | Nakladatelství volné vydání Spolku českých bibliofilů

Publikace Úpravy vazeb knižních byla vydána dohromady ve 1500 výtiscích, z nichž 150 číslovaných bylo dokonce vytištěno na ručním papíře a sázeno písmem Hajduk-antikva. Každá strana knihy je zarámována v modře tištěném rámečku a za zmínku jistě stojí rovněž iniciály, které pro publikaci vytvořil typograf Vojtěch Preiss…ig. Publikace byla vydána díky Spolku českých bibliofilů a autor ji věnoval svému blízkému příteli Karlu Durynkovi. Bradáč se v díle zamýšlí nad knižními vazbami v teoretické i praktické rovině. Jako nejjednodušší typy vazeb jmenuje vazby papírové a tzv. polotuhé. Tento typ vazeb vlastně přecházel z brožury do vazby trvalé a používal se tam, kde nebylo potřeba pevné a důkladné vazby. Lepší a pevnější je však vazba poloplátěná. Ta se používala buď s rohy na vazbě či bez nich. Další druh vazby je již polokožený, který plní funkci solidního mezistupně mezi plátěnou a koženou vazbou. Poměrně podstatný rozdíl mezi nimi tkví ve skutečnosti, že motouz, na který je kniha šita, bývá u plátěné vazby mezi předsádkou a deskou. U vazby kožené bývá motouz umístěn mezi deskou a kůží, tedy mnohem více na povrchu desky. Obecně platí, že čím je vazba luxusnější, tím bývá přirozeně složitější samotné zpracování vazby knihy. Poslední a zároveň nejluxusnější vazba knihy je vazba kožená, která se nejčastěji používala z usně telecí či skopové. Dále Bradáč mluví ve své publikaci o předsádce, nápisech na hřbetech či ořízce. Ořízka se dle Bradáče nejlépe hodí jednobarevná, která působí nerušivým dojmem. Avšak u dražších publikací je možno rovněž použít zlaté ořízky, které se říkalo tzv. Lipská. Typografickou úpravu knihy doplňuje rovněž tzv. ztrácející se sazba. Publikaci Bradáč doplnil o několik fotografií knižních vazeb - masivních gotických, slepotiskových renesančních či vazeb jiných soudobých bibliofilských publikací. Publikace Úpravy vazeb knižních byla vydána dohromady ve 1500 výtiscích, z nichž 150 číslovaných bylo dokonce vytištěno na ručním papíře a sázeno písmem Hajduk-antikva. Každá strana knihy je zarámován…a v modře tištěném rámečku a za zmínku jistě stojí rovněž iniciály, které pro publikaci vytvořil typograf Vojtěch Preissig. Publikace byla vydána díky Spolku českých bibliofilů a autor ji věnoval svému blízkému příteli Karlu Durynkovi. Bradáč se v díle zamýšlí nad knižními vazbami v teoretické i praktické rovině. Jako nejjednodušší typy vazeb jmenuje vazby papírové a tzv. polotuhé. Tento typ vazeb vlastně přecházel z brožury do vazby trvalé a používal se tam, kde nebylo potřeba pevné a důkladné vazby. Lepší a pevnější je však vazba poloplátěná. Ta se používala buď s rohy na vazbě či bez nich. Další druh vazby je již polokožený, který plní funkci solidního mezistupně mezi plátěnou a koženou vazbou. Poměrně podstatný rozdíl mezi nimi tkví ve skutečnosti, že motouz, na který je kniha šita, bývá u plátěné vazby mezi předsádkou a deskou. U vazby kožené bývá motouz umístěn mezi deskou a kůží, tedy mnohem více na povrchu desky. Obecně platí, že čím je vazba luxusnější, tím bývá přirozeně složitější samotné zpracování vazby knihy. Poslední a zároveň nejluxusnější vazba knihy je vazba kožená, která se nejčastěji používala z usně telecí či skopové. Dále Bradáč mluví ve své publikaci o předsádce, nápisech na hřbetech či ořízce. Ořízka se dle Bradáče nejlépe hodí jednobarevná, která působí nerušivým dojmem. Avšak u dražších publikací je možno rovněž použít zlaté ořízky, které se říkalo tzv. Lipská. Typografickou úpravu knihy doplňuje rovněž tzv. ztrácející se sazba. Publikaci Bradáč doplnil o několik fotografií knižních vazeb - masivních gotických, slepotiskových renesančních či vazeb jiných soudobých bibliofilských publikací.

Stav

Velmi dobrý

PODPIS, číslováno, polopergamenová

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý obsahuje podpis či autorskou dedikaci
Poznámka:	číslovaný výtisk 20 na ručním papíře
Vazba:	pevná, polopergamenová
Počet stran:	92 , 20 nečíslovaných listů obrazových příloh
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 1. 2025 12:15
Číslo položky:	1114875

O autorovi

Ludvík Bradáč

Byl synem koláře usazeného ve Slovinsku. Knihařskému řemeslu se učil v Praze od 1899 u staroměstského mistra J. Nepevného. Zdokonalit získané znalosti odešel 1904 do ciziny, nejprve do Düsseldorfu do knihařské školy P. Adama a později do Paříže, kde pracoval v několika dílnách. Tím splnil podmínky předlitavského živnostenského řádu k založení vlastního podniku. 1908 se vrátil do Prahy a otevřel si na Vinohradech knihařskou dílnu. Poučen zahraničními zkušenostmi usiloval o řemeslně dokonalé provedení knihy. Spolupracoval s předními knižními výtvarníky . Rozsáhlá byla i jeho editorská činnost, v jejímž rámci vydával jak běžné knihy, tak i bibliofilské tisky, ve kterých nejlépe uplatnil své odborné školení. Do řady jeho mimořádně ceněných tisků patřily mj. Čelakovského Ohlasy písní ruských a českých , Kniha Rut nebo Lyrika K. Sabiny . B. přispíval také do odborného tisku. Od 1911 psal pravidelně do časopisu Knihař, 1916–19 a 1922–27 ho rovněž redigoval. B. články vycházely také v Ročence českých knihařů, v časopisu Archiv für Buchbinderei, v Typografii aj. Zajímala ho ovšem knižní kultura v celé šíři, což dokládal svými příspěvky do nepravidelně vycházejících časopisů Knihomil a Knihomol . B. se také jako přední znalec podílel na zpracování hesla o knihařství pro Ottův slovník naučný nové doby a vydal několik samostatných odborných publikací věnovaných tomuto tématu . Plánoval napsat rozsáhlou učebnici knihařství, ze které dokončil jen díl Mramorování . Náročné ediční projekty přivedly B. do značných finančních těžkostí, pro které se musel po 1927 samostatné nakladatelské činnosti vzdát. Pokoušel se ji sice 1935 obnovit, ale jeho nová knižnice Koloběh se dlouhodobě nepr...

Více od autora