Frans Eemil Sillanpää
Umírala mladičká

1941 | Nakladatelství Topičova edice

Román Umírala mladičká je vlastně historií úpadku selského rodu Salmelů, která je uzavřena vyprávěním jímavého osudu Silji, dcery posledního hospodáře Kusty Salmela. Otec, který pochoval její matku i dva starší sourozence, dokáže Silji připravit šťastné dětství. Po jeho smrti slouží jako děvečka na cizích statcích. Drs…ná skutečnost první světové války se odráží v jejím hlubokém vnitřním životě jenom jako zlý sen. Zážitek první, i když krátké lásky posiluje chřadnoucí dívku v posledním létě jejího života. Román Umírala mladičká je vlastně historií úpadku selského rodu Salmelů, která je uzavřena vyprávěním jímavého osudu Silji, dcery posledního hospodáře Kusty Salmela. Otec, který pochoval její matku i …dva starší sourozence, dokáže Silji připravit šťastné dětství. Po jeho smrti slouží jako děvečka na cizích statcích. Drsná skutečnost první světové války se odráží v jejím hlubokém vnitřním životě jenom jako zlý sen. Zážitek první, i když krátké lásky posiluje chřadnoucí dívku v posledním létě jejího života.

Stav

Mírně opotřebená

ořízka s flíčky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, ořízka s flíčky
Vazba:	převazba
Počet stran:	240
Jazyk:	česky
Překladatel:	Alois Šikl
Edice:	Kmeň, Topičovy Bílé knihy
Vydání:	Desáté vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 2. 2025 15:21
Číslo položky:	1128594

O autorovi

Frans Eemil Sillanpää

Frans Eemil Sillanpää byl finský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1939. Narodil se jako třetí dítě v chudé rolnické rodině. Již v raném dětství znal desítky starých finských pohádek, a protože měl bohatou fantazii, dále je měnil a rozvíjel. V rodné vesnici začal navštěvovat církevní školu, jedinou, která tam byla. S pomocí vlivných a bohatých krajanů mohli rodiče poslat Franse na střední školu do Tampere a roku 1908 na univerzitu v Helsinkách, kde studoval biologii na přírodovědecké fakultě. Seznámil se zde s učením německého přírodovědce, zoologa a filozofa Ernsta Heinricha Haeckela, jehož přírodovědný monismus se stal jedním z pilířů osobitého umělcova životního názoru. V Helsinkách se Sillanpää rovněž seznámil s malíři Eerem Järnefeltem, Pekkou Halonenem, hudebním skladatelem Jeanem Sibeliem a spisovatelem Juhanim Ahem. Studia ukončil v roce 1913 a nadále se věnoval jen spisovatelské tvorbě, překladatelství a publicistice. V roce 1914 cestoval po Dánsku a Švédsku a psal články pro noviny Uusi Suometar. V roce 1916 se Sillanpää oženil se služkou Sigrid Mariou Salomäkiovou, se kterou měl osm dětí. Jeho literárním dílo vyrostlo z jeho novoromantického názoru na život, z okouzlení severskou přírodou a ze starých příběhů, legend a pověstí, které mu v jeho rodném kraji vyprávěli různí pamětníci. Již jeho první román z roku 1916 Život a slunce se vyznačoval uměleckou vyspělostí, kterou v řadě svých dalších knih ještě prohloubil. Ve svých prózách, zahrnujících pohádky, fejetony, eseje, povídky, novely a romány, jako první z finských autorů zachytil na pozadí bohatého děje přírodní lyriku bez metafor a symbolismu. Od samého počátku usiloval o to, aby realitu toho, co viděl kolem sebe, prezentoval v naprosto pravdivé a úplné podobě, co do možná nejmenšího, třebas i ošklivého detailu. Na tomto základě pak líčil paralely mezi lidským životem a koloběhem přírody. Ve svém románě Zbožná bída ja...

Více od autora