Žijeme většinou tak, jak si přejeme. Ale umíráme většinou úplně jinak, než si přejeme. Autor knihy Umění rozhovoru o konci života, významný americký lékař, ukazuje na poutavých příbězích sedmi svých velmi rozdílných pacientů, jejichž život končí, že k dobrému konci nepotřebujeme za každou cenu vyspělé lékařské technologie, ale spíše něco, co nám je velmi vlastní – rozhovor.

Rozhovor s lékařem, s blízkými, se sebou samým. A ten většinou v praxi schází. Lékaři si nepřipouštějí, že právě rozhovor s pacientem je tak zásadní a pacienti nebo příbuzní si netroufají se lékaře ptát. Pokud se neodhodláme postavit čelem k faktu konečnosti našeho života a nezamyslíme se nad tím, jak bychom my nebo naši pacienti chtěli konec svého života strávit, někdo jiný tato rozhodnutí udělá za nás. Může to být ale i jinak, jak Volandes s nadějí i trefnou sebekritikou v knize ukazuje. A asi právě proto se jeho kniha, nedávno vydaná v USA, stala rychle paliativním bestsellerem a má co říci i našim čtenářům: pacientům, jejich rodinám a jejich lékařům.

Kniha může dodat každému z nás odvahu se včas zamyslet nad tím, jak chceme žít na konci života. Lékařům pak dokáže poradit a dodat sílu a moudrost do těžkých situací, kdy stojí tváří v tvář těžce nebo nevyléčitelně nemocným pacientům, nesnadno se rozhodují o způsobu léčby a obtížně hledají slova. Doktor Volandes jim je s kolegiálním nasazením nabízí, sympatickou otevřeností povzbuzuje.