Knihy
Technika a technologie
Elektrotechnika
František Soukup
Údržba elektrických zařízení

František Soukup: Údržba elektrických zařízení

František Soukup, Jiří Ručný, Jan Hrubeš, Stanislav Zeman
Údržba elektrických zařízení

1961 | Státní nakladatelství technické literatury

Autoři řeší v knize otázku řádné a preventivní údržby zajišťující bezporuchový provoz v průmyslu, zemědělství, kinech, divadlech a podobných objektech. Příručka se zmiňuje o všeobecných zásadách údržby a vybavení dílny, vykládá pracovní a provozní předpisy a podává praktický návod k předcházení, zjišťování i odstraňová…ní poruchovosti jednotlivých speciálních zařízení.
Určeno údržbářům, bezpečnostním technikům, požárníkům, dohlédacím a kontrolním orgánům v závodech. Autor předmluvy František Soukup.
Autoři: Soukup František, Hrubeš Jan, Zeman Stanislav, Ručný Jiří.
1. vydání. Autoři řeší v knize otázku řádné a preventivní údržby zajišťující bezporuchový provoz v průmyslu, zemědělství, kinech, divadlech a podobných objektech. Příručka se zmiňuje o všeobecných zásadách údržb…y a vybavení dílny, vykládá pracovní a provozní předpisy a podává praktický návod k předcházení, zjišťování i odstraňování poruchovosti jednotlivých speciálních zařízení.
Určeno údržbářům, bezpečnostním technikům, požárníkům, dohlédacím a kontrolním orgánům v závodech. Autor předmluvy František Soukup.
Autoři: Soukup František, Hrubeš Jan, Zeman Stanislav, Ručný Jiří.
1. vydání.

Stav

Dobrý

razítka z knihovny, bez obálky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, razítka z knihovny, bez obálky
Vazba:	pevná
Počet stran:	261
Jazyk:	česky
Edice:	11. svazek ed. 11. svazek ed. Praktické elektrotechnické příručky
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 3. 2024 13:27
Číslo položky:	800620

O autorech

František Soukup

František Soukup byl český sociálně-demokratický politik, novinář a publicista, povoláním právník. Jednalo se o jednoho z pěti mužů 28. října. Působil jako poslanec Říšské rady, Revolučního nár. shromáždění a senátor Národního shromáždění ČSR. Na počátku existence československého státu zastával post ministra spravedlnosti. Pocházel z rodiny hostinského. Od roku 1891 studoval práva na české univerzitě v Praze. Následujícího roku byl ale ze studií pro své veřejné aktivity v studentském pokrokovém hnutí vyloučen. V letech 1895–1896 pak studoval na Univerzitě ve Štýrském Hradci a teprve roku 1899 promoval na pražské univerzitě. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska, nejdříve na počátku 90. let 19. století v pokrokovém hnutí. Měl blízko k mladočeské straně, ale brzy se s ní rozešel a spolu s částí pokrokářů přešel roku 1896 do sociálně demokratické strany. Stal se jejím funkcionářem a redaktorem jejího deníku Právo lidu. Tuto funkci si podržel relativně velmi dlouho. Od roku 1904 až do roku 1938 zastával funkci zástupce Českoslovanské, později Československé sociálně demokratické strany v byru Druhé internacionály. Zakládal Dělnickou akademii a angažoval se v ateistickém hnutí . Od roku 1900 působil i jako právník. V rámci sociální demokracie patřil k autonomistickému křídlu, které uznávalo národní rozměr českého hnutí. V roce 1905 náležel mezi nejaktivnější stoupence rovného volebního práva. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se potom stal poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 006. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Zasedal zde do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911. Opětovně se v Říšské radě objevil až roku 1913, když 2. dubna 1913 uspěl v doplňovací volbě konané v okrsku Čechy 35 poté, co zemřel poslanec Černý. Slib složil 15. května 1913 a ve vídeňském parlamentu setrval...

Více od autora